I přes všechno, co se teď děje. Jsme totiž jedineční a najdeme u nás mnoho unikátů. Typově jsme jich vybrali hned deset, od piva a knedlíků, přes sklo a loutky až po Jaromíra Jágra, Antonína Dvořáka či Václava Havla. Díky Zdeňkovi Svěrákovi a jeho kolegům se ale rovněž hlásíme k možná největšímu světovému géniovi všech dob, Járovi Cimrmanovi, původně s přídomkem da. „Nejdřív nám připadalo komické přiřadit jedinou předložkou našeho velikána k Leonardu da Vinci, ale po čase se nám nechtělo ten vtip znovu a znovu opakovat,“ říká pan Svěrák v hlavním rozhovoru tohoto čísla, který vznikl jen krátce před jeho nadcházejícími 85. narozeninami.

Jak se ukazuje třeba i při dabování zahraničních filmů, Češi si vždycky nějakou a často i jedinečnou cestu najdou. Ale v pozitivním slova smyslu, o žádnou tyranii jako v seriálu Dabing Street nejde. „Občas někomu ujedou nervy nebo se špatně vyspí, ale nikdo se z nikoho nepočůrává a ani po sobě neházíme židlemi,“ popisuje mi s úsměvem mladý dabingový režisér Philip Kiulpekidis. Když ale opět zvážníme, snad se zase někdy vrátíme k tomu, na co pro Paměť národa vzpomínal Stanislav Čáslavka: „To si dneska nedovede nikdo představit, co pro nás znamenala československá republika. Být Čechoslovákem, to byla jako výhra v sazce.“ Mluvil o první republice.