Pásmo Gazy, území nikoho. Tak před třiceti lety hovořili o svých domovech obyvatelé beskydské osady Konečná, kterým nová státní hranice po rozdělení Československa působila problémy. Žijí v oblasti mezi hraničním přechodem a státní hranicí. To jim přinášelo komplikace při každé cestě do českého vnitrozemí. Vše se vyřešilo až vstupem Česka a Slovenska do schengenského prostoru. To se hranice opět stala jen čárou na mapě. Problémy ale pociťují i v posledních letech. Vždy v souvislosti s mimořádnými událostmi, při kterých se hranice opět uzavírá – období epidemie koronaviru a aktuálně kontroly související s migrací.
Před deseti lety lidé z Konečné, což je místní část obce Bílá, na trampoty spojené s rozdělením státu vzpomínali s úsměvem. Hovořili o tom, jak měli problém si domů přivézt kuřata, či o tom, jak jim celníci zabavovali věnce vezené na hřbitov. Podobné události pro ně tehdy byly 20 let vzdálenou minulostí. Dnes je situace jiná. Poslední tři roky jim státní hranice život komplikuje opět.
Osada Konečná s několika domy a s šesti desítkami obyvatel leží až za hraničním přechodem, její obyvatelé se tak při každé cestě do práce, obchodu, na poštu či úřad museli a nyní opět musí podrobit dříve celním a nyní policejním kontrolám. „Část obyvatel Konečné jsou důchodci, část jsou ale lidé v produktivním věku. Pravidelně jezdí do práce, vozí děti do škol či školek. Problémy jsou i s doručováním pošty,“ řekl ČTK starosta Tomáš Kubačák (Obec Bílá).
Podle něj se komplikace pro obyvatele Konečné opakují vždy v době mimořádných opatření. „Například v době koronaviru. To na silnice dali betonové zátarasy a lidé museli jezdit pouze přes místa, kde byl přechod hranice povolený. Cesta do práce, která jim běžně trvala 15 minut, najednou trvala minut 50, občas i hodinu, když byly na hranicích kolony,“ uvedl Kubačák. Nepříjemné to je pro místní podle něj i nyní, když jsou na hranicích kontroly v souvislosti s opatřením ministerstva vnitra na kontrolu nelegální migrace.
Před třiceti lety na hranicích vznikaly kuriózní situace. Někteří celníci svou práci vykonávali příliš pečlivě a trvalo několik let, než se podařilo kontroly zmírnit. Problém nastal například v okamžiku, kdy si někdo z obyvatel Konečné chtěl domů přivézt pračku nebo jiný spotřebič. Museli celníkům vysvětlovat, že zboží nevezou na Slovensko. Problém znamenal i náklad uhlí či brambor. Jednou se dokonce stalo, že jeden z osadníků přes hranici neprošel s několika kuřaty, které si vezl domů na chov. Musel je nechat celníkům.
Každodenní kontroly byly otravné. Kdo pracoval v Česku, musel denně nejméně dvakrát podstupovat hraniční a celní kontrolu. „I přesto, že jsme bydleli jen kousek od hranice a vlastně pořád na českém území,“ řekl obyvatel Konečné a bývalý policista Ondrej Brezina. Dodal, že problém dělali hlavně celníci. „Když jsme šli do slovenského Klokočova na hřbitov, tak nám vyhazovali věnce, že s tím přes hranici nemůžeme,“ řekl.
Úplné uklidnění situace přinesl až vstup Česka i Slovenska do schengenského prostoru. Nicméně poslední tři roky ukázaly, že hranice je problém, který v klidných dobách lidé nevnímají. Život jim začne komplikovat v mimořádných dobách.
Zdroj: ČTK
