V Bušovickém polesí byl vysvěcen obrázek svatého Huberta

11.11.2021
Marta ŠeVac

V sobotu 30. října odpoledne na Bušovickém polesí, které spadá pod správu plzeňských městských lesů, panoval čilý ruch. Připravovaly se lavičky, oheň, občerstvení a opodál zkoušeli trubači. V dáli byli vidět i první přicházející. Ti, kteří chtěli být přítomni požehnání obrázku svatého Huberta farářem Liborem Bučkem.

Zdejší místo nebylo vybráno náhodně. Od nepaměti se zde, na rozhraní dvou honiteb, říká U obrázku. Na stromě tu dříve visel obrázek svatého Huberta – patrona myslivců. A tak se představitelé z Mysliveckého spolku Kohout a Honebního společenstva Litohlavy – Klabava domluvili a obrázek, respektive plastiku svatého Huberta navrátili na původní místo v obměněné podobě.

Po zahájení mysliveckými trubači se úvodního slova ujal Karel Krátký z MS Kohout, který připomněl historii tohoto místa a následně předal slovo Miloslavu Bradovi z HS Litohlavy – Klabava, který kromě jiného poděkoval sponzorům, kteří se na opracování dubového kmene včetně jeho usazení podíleli. Oba proslovy byly protkány hudebními vstupy přítomných trubačů, kteří jsou ozdobou všech mysliveckých akcí a to nejen na Rokycansku. Posledním a nejdůležitějším řečníkem byl farář P. Mgr. Libor Buček z římskokatolické farnosti Dýšiná. Ten svatému Hubertu nejen požehnal, ale připomněl i jeho historii.

Svatý Hubert se narodil kolem roku 655 v Akvitánii (dnešní Francii) jako syn vévody Akvitánského Bertranda. Na královském dvoře žil hýřivým životem, věnoval se jen lovu a vlády nad zemí nedbal. Pole bývala často drcena kopyty jeho lovecké družiny. Přemnoženou zvěř chránil jen pro svou loveckou kratochvíli. Neposlouchal nářku a bědování prostého lidu, ani dobrých rad přátel. Neslyšel prosby své manželky, neuposlechl ani hrozeb duchovních, že jeho jednání přivolá trest boží. Jeho žena při porodu prvního dítěte zemřela, a on o to více hledal zapomnění v lovu a divokých pitkách.

Na Velký pátek, v době zákazu lovu, se pořádala štvanice, které se zúčastnil i Hubert s družinou přátel a služebníků. Najednou spatřili kapitálního jelena, kterého pronásledovali až do hlubokého lesa. Všichni to již vzdali, ale Hubert, rozvášněný lovem, se vydal sám do nejtemnějších houštin. Jelen se mu ztratil a unavený Hubert sestoupil z koně. Usedl na skálu, aby si odpočinul. Náhle za sebou zaslechl šramot. Když pozvedl zrak, spatřil na skále jelena, za kterým se tak neúprosně hnal. Jelen před ním klidně stanul, mezi parohy zářivý kříž. Hubert klesl na kolena a překvapeně hleděl, jak na něj postava na kříži v jelením paroží promlouvá přívětivým hlasem: „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a všechen lid ukřižovaný. Vezmi svůj kříž a následuj mne.“

Hubert padl na kolena a uvěřil v Ježíše Krista. Zbavil se všeho majetku a uchýlil se k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, který ho posléze vysvětil na kněze. Stal se biskupem, zakladatelem města Lutych (dnešní Belgie) a měl zásluhu na pokřesťanštění města Arden. Když v roce 727 zemřel, byl nejprve pochován v kostele sv. Petra v Lutychu. Při prvním otevření jeho hrobu bylo nalezeno nezpráchnivělé tělo. Stalo se tak 3. listopadu 744 a na počest zázračné události církev zasvětila tento den právě sv. Hubertovi, který je pro všechny myslivce, věřící i nevěřící, symbolem myslivecké cti, pokory a poctivosti, patronem lovu a ochrany zvěře, tradic a mysliveckých obyčejů.

Po oficiálním programu následovalo příjemné posezení na připravených lavičkách za krásného podzimního sluníčka s možností občerstvení. Součástí této společenské akce byla i přehlídka loveckých psů nejrůznějších plemen využívaných v myslivosti.

Pavel Moulis


Témata:

Nepřehlédněte