Celkem je v České republice registrováno na 600 programů, které fungují ve velkých i malých městech a obcích. Programy jsou financované ze státního rozpočtu a přispívají i obce.
Streetworkoví pracovníci vytipovali problematická místa v Praze. Jako sociálně vyloučené lokality označují okolí Anděla nebo oblast Pod Bohdalcem. Místa toxiscény jsou u smíchovského nebo hlavního nádraží. Lidé bez přístřeší žijí zejména na okrajích Prahy, například na Černém Mostě, v centru města se pohybují spíše přes den. Sexuální byznys je problémem okolí Václavského náměstí.
Pracovníci v terénu se zaměřují například na nudící se skupinky dětí na lavičkách nebo v nákupních centrech, snaží se je zkontaktovat, nalézt jim zábavu, aby z nudy nesklouzli k rizikovému chování, například k užívání drog nebo bitkám. Dětem ze sociálně slabých rodin nabízejí pomoc při podávání přihlášek na střední školy nebo s nimi rozebírají problémy ve vztazích s vrstevníky nebo rodiči.
Jiné streetworkové programy jsou zaměřené na pomoc lidem bez domova, kterým se snaží zajistit kontakt s úřady nebo nalézt pomoc při řešení konfliktů. Další programy se snaží drogově závislé uchránit před přenosnými nemocemi tím, že jim distribuují nový materiál a vysvětlují nutnost dodržování hygienických pravidel, pomáhají jim také nalézt cestu při odvykání.
Podle ředitelky České asociace streetwork Martiny Zikmundové se objevují často názory, že práce terénních pracovníků je jen o výměně jehel pro drogově závislé, že práci mohou dělat i studenti jako dobrovolníci. „Tenhle druh sociální práce je pro zralé osobnosti se zkušenostmi, protože je to syrová práce v první linii. Povolání terénního sociálního pracovníka není moc dobře finančně ohodnocené a i společenská odměna za to, že tuhle práci děláte, je minimální. Někdy musíte i členy rodiny přesvědčovat o tom, že to, co děláte, má smysl a je užitečné pro všechny,“ uvedla.
První streetworkové organizace v Čechách vznikly po pádu komunistického režimu. „Vyskytly se problémy, které tu před revolucí buď nebyly v takové míře, nebo nebyly tak vidět jako například užívání ilegálních drog, sexbyznys nebo neorganizovanost dětí a mládeže,“ řekla Zikmundová.
Centrem pro děti je například klub Beztíže při Domu dětí a mládeže Ulita v Praze 3 nebo Nízkoprahový klub Vrtule v Praze 8. Drogově závislým pomáhá kontaktní centrum Sananim na Smíchově nebo Drop In na Starém Městě. Lidé bez domova nacházejí pomoc u Armády spásy v Holešovicích, na Novém Městě pomáhá lidem zapojeným v sexuálním byznyse Rozkoš bez rizika.
Zdroj: čtk