Úkolem médií je pravdivě informovat o společenském dění a odhalovat nekalé postupy směřující k osobnímu zisku politiků, nebo k ohrožení demokracie. Právě na zmanipulování předkládaných informací stojí totalitní režimy všude na světě. Ani u nás v srci Evropy tomu nebylo ještě před třiceti lety jinak. Všechna československá oficiální média podléhala tvrdé cenzuře. Jedinými kanály kudy do komunistickou propagandou sevřené republiky mohly proudit pravdivé zprávy o domácím i zahraničním dění byly exilové rozhlasové stanice. Těmi nejznámějšími byly Hlas Ameriky, a především dodnes fungující Rádio Svobodná Evropa.
Radio Free Europe (RFE) neboli Rádio Svobodná Evropa je rozhlasovou organizací založenou roku 1949 v USA, za účelem poskytování komunistickou propagandou nezasažených informací lidem v zemích s totalitním režimem.
Jedním ze zásadních podmětů ke vzniku na autoritativních režimech nezávislého média byl komunistický puč v Československu v únoru roku 1948. Překotný vývoj ve východní a střední Evropě vedl k součinnosti mnoho exilových a emigrantských organizací ze zemí východního bloku. 1.7. 1949 byl z iniciativy George Kennana ustanoven Národní výbor pro svobodnou Evropu (NCFE), jehož prvním předsedou se stal americký diplomat Joseph C. Grew. Členové výboru byly úzce navázáni na americké tajné služby a vysokou západní diplomacii. Výbor měl uprchlickým organizacím zajištovat tiskařské a vysílací zařízení, zázemí a finance. Dále si klad za cíl pomoci uprchlíkům před komunistickým režimem s nalezením adekvátního uplatnění v USA. Exilové skupiny měly pracovat samostatně a na výboru zcela nezávisle. Vysílání nově vzniklé rozhlasové stanice mělo být zprvu primárně směřováno do Polska a Československa.
Před 95 lety se z plátěného stanu v pražských Kbelích ozvalo první „Haló, haló!“. Psí štěkot nevadil
RFE se občanům československé republiky ohlásila prostřednictvím vysílače Barbara umístěného v Bavorském Lampertheimu. Z redakce sídlící v Empire State Building tak 4.7.1950 poprvé promluvil slovenský hlasatel k národu. Jednalo se pouze o úvodní slovo jasně stanovující účel budoucího vysílání. „Budeme k vám hovořit svobodně a otevřeně jako svobodní lidé, kteří jsou přesvědčeni, že existuje jen jediný pevný základ míru – individuální svoboda a svoboda rozhodování o vlastním osudu“[1]. Pravidelné vysílání bylo zahájeno o deset dní později památnou větou „Volá rozhlasová stanice Svobodná Evropa“. Veškeré dění kolem RFE bylo pochopitelně monitorováno komunistickými tajnými službami a poslechu vysílání mělo zabránit cílené znehodnocování přenosu za pomoci rušiček.
Od začátku bylo cílem rozhlasové stanice vysílat v národních jazycích a z radiových „základen“ na starém kontinentu. Dva roky po ustanovení řídích orgánů nově vzniklého uskupení v USA tak začal 1.5.1951 první vysílací den Rádia Svobodná Evropa z Mnichovského vysílače. Český vysílač byl první ze zprovozněných evropských odnoží RFE. Další následovali v rozmezí několika měsíců či let.
Prvním ředitelem českého oddělení RFE letech 1951-1961 se stal brilantní fejetonista a publicista Ferdinand Peroutka. Rádio mělo několik specializovaných rubrik z oblasti kultury, politiky i hospodářství. RFE přinášelo informace z Čech i ze zahraničí a informace o dění ve vlasti pocházely mimo jiné i od zpravodajů působících v Praze a okolí. Na fungování Svobodné Evropy se podílelo hned několik generací emigrantů, kteří uvnitř redakce tvořili určité “kmeny“. Z mnoha osobností které se významně zasadily o vysokou kvalitu vysílání je nutné zmínit alespoň politického komentátora Jožku Pejskara, spisovatele Pavla Tigrida, Rozinu Jadrnou-Pokornou, Mirka Podivínského, organizátory tzv. „letákových akcí“ nad územím ČSR Antonína Palečka a Jaroslava Pecháčka, písničkáře Karla Kryla, básníka Ivana Diviše, esejistu Josefa Jedličku, Lídu Rakušanovou, Olgu Valeskou, Slávu Volného, Karla Jezdinského nebo Petra Broda.
Největším zásahem do struktur RFE byla infiltrace komunistického agenta Pavla Minaříka do redakce, v níž se pohyboval mezi lety 1969 a 1976. Následně se vrátil do ČSR a stal se spoluautorem návrhu atentátu na vedení RFE. Po sametové revoluci byl roku 1993 za své konání odsouzen, ale následujícího roku byl rozsudek nad Minaříkem zrušen.
Rádio Svobodná Evropa vysílalo nepřetržitě celých 43 let a dva měsíce. Fungování Mnichovského vysílače bylo ukončeno 30.7.1994. Na jaře roku 1995 se Mnichovská redakce přestěhovala do Prahy, nejprve do budovy bývalého Federálního shromáždění v centru města a roku 2009 do nové budovy na Hagiboru. Rádio Svobodná Evropa se po ročním samostatném působení zapojilo do projektu Český rozhlas 6 – Rádio Svobodná Evropa, jehož součástí byla i další zahraniční vysílání v češtině (Hlas Ameriky, BBC, Deutsche Welle) a slovenská redakce RFE.
Zdroje:
Prokop TOMEK, Československá redakce Radio Free Europe: historie a vliv na československé dějiny, Praha 2015
Michaela TVRDÍKOVÁ, Proměny československé emigrace v letech 1948–1989, Diplomová práce, Masarykova Univerzita v Brně, Filosofická fakulta, vedoucí diplomové práce PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D., Brno 2007
Petr BLAŽEK – Radek SCHOVÁNEK (eds.), Přikládáme sekeru ke kořenům lži: rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951-1952 Pavla Tigrida, Praha 2015.
[1] NA, f.311 (Monitoring zahraničního vysílání), karton 217, Monitoring zahraničního vysílání od 1. do 7.7.1950
