Únorové akce
Ve středu 14. února (od 18.30 hodin) se koná přednáška „Ženský element v tibetském buddhismu“ buddhistické mnišky Tenzin Palmo v Himalájském centru – Potale (Horovo náměstí 3, Praha 8). Ve čtvrtek 22. února od 18 do 20 hodin bude přednáška této mnišky v prostorách Sněmovní 7 (Praha 1).
„Ctihodná mniška Tenzin Palmo (Markéta Bartošová) se narodila v Praze, kde vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Později se ale rozhodla, že svůj život změní. Absolvovala Základní program buddhistických studií v italském Institutu Lamy Conghapy a nyní žije a studuje v klášteře Kopan v Nepálu. Před šesti roky se stala mniškou tibetské buddhistické tradice, když přijala svěcení od Jeho Svatosti Dalajlamy,“ uvádějí organizátoři přednášky.
V pátek 16. února můžete oslavit Losar – tibetský nový rok 2145 taktéž v Himalájském centru (od 9 do 16 hodin).
V neděli 18. února od 14 do 22 hodin pak ve Sněmovní 7, součástí slavnosti bude i jarmark. Pořadateli jsou organizace zabývající se lidskými právy Tibeťanů.
Výročí Jana Palacha – den, kdy se promítal film o sebeupálení mladého Tibeťana
U příležitosti lednového výročí sebeupálení studenta Jana Palacha (upálil se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy, po třech dnech zemřel v nemocnici) byl v kině Pilotů promítán tematický snímek A Mother’s Son o sebeupalování Tibeťanů. Následovala beseda.
„Dokument A Mother’s Son vypráví o 16letém chlapci Dorjee Tseringovi, který se jako mnoho dalších sebeupálil na protest proti okupaci Tibetu Čínskou lidovou republikou a ničení tibetské kultury a náboženství. Film se snaží odpovědět na otázky co vedlo mladého chlapce k tak zásadnímu rozhodnutí a jak jeho čin ovlivnil jeho blízké a okolí, v němž žil,“ shrnuli organizátoři.
Děj se odehrává v Indii, kde část Tibeťanů žije. Ve snímku vystupují rodiče chlapce, učitelky i spolužáci. Jsou tam vidět i záběry na Dorjee, který už na přístrojích sotva dýchá. Zemřel třetí den poté, co byl převezen na jednotku intenzivní péče. Čin nikdo z těch, kdo v dokumentu vystupují, neobhajuje, rozhodně nechtějí, aby chlapce následovali další, oběť, která upozornila na tibetskou otázku, však nepovažují za zbytečnou.
Režisér Sonam žije v Londýně a pracuje jako dopravní dispečer. Režírování filmů je jeho koníčkem. Natočil již několik snímků – většinou pozitivních, o tibetské kultuře nebo cestování. U tohoto se závažnou tematikou měl podle svých slov problém se sháněním sponzorů. Uvedl to v kině po promítnutí dokumentu.
Spolupořadateli promítání filmu s českými titulky byly Potala a Češi Tibet podporují. Po projekci následovala debata nejen s režisérem Sonamem, ale i historikem Petrem Blažkem a zástupcem skupiny Češi Tibet podporují Martinem Bursíkem. Debatu vedla Zuzana Ondomišiová z Potaly.
Manžele Bursíkovy dokument o Tibeťanovi nadchnul
„Byl to dech beroucí dokument, za hranicí něčeho, co dokážeme přijímat,“ uvedl Bursík. Blažek řekl, že k sebeupálení přistoupilo už asi tři tisíce lidí, hodně jich bylo z bývalých sovětských republik. Sebeupálených Tibeťanů je kolem sto padesáti, což je nejvíc v poměru k počet obyvatel. Většina jich nenechává dopisy na rozloučenou.
Mnoho Tibeťanů, kteří přistoupí k sebeuápálení, chce, aby se do země mohl vrátit dalajláma. Ten podle Bursíka zaujímá k sebeupalování neutrální postoj – kdyby je odsuzoval, přivedl by do zoufalství rodiny po sebeuápálivších, kdyby je podpořil, mohlo by to vyznít, že k takovému činu vyzývá…
Podle Kateřiny Bursíkové Jacques ze skupiny Češi Tibet podporují se se zvyšujícím se věkem mnoho Tibeťanů bojí dalajlámova odchodu z povrchu zemského, je pro ně záchytným bodem, autoritou.
A jak se režiséru Sonamovi spolupracuje na tibetských tématech s Čechy? „S Kateřinou a Martinem Bursíkovými jsme se seznámili na demonstraci v Londýně, s nimi i dalšími Čechy se mi spolupracuje výborně. Tibet velmi podporují. Do Prahy, potažmo České republiky, budu jezdit častěji,“ uvedl pro Náš REGION.
Jako režisér dává přednost konkrétním příběhům lidí, než aby pojal problém jako celek.
„Když to vezmete jako celek, je těžké to lidem vysvětlit, kdežto na příběhu jednoho člověka si z toho mohou vzít víc. Viděl jsem filmy, které se snažily pojmout situaci od roku 1959 (násilně potlačené tibetské povstání – pozn. red), jsou to zkrátka různé způsoby natáčení. Mám za to, že lidský příběh je efektivnější,“ dodal.
