Již několik set let šumí ve vsi Telecí na Svitavsku Lukásova lípa, vzácný památný strom srostlý s životy našich předků, kteří v tomto kraji bojovali za víru a svobodu svého myšlení.
Podle pověsti sedával totiž v dutině stromu stařeček Jiroušek a při svíčce přepisoval zakázané knihy. Jak si tam zpíval, jeho zpěv splýval s šuměním listí a vypadalo to, že strom zpívá. Lípa vyhrála soutěž o nejkrásnější strom Vysočiny a vyšla také na poštovní známce.
A tato lípa má svého pokračovatele. Ve středu 1. listopadu byl v areálu dětské Olivovy léčebny v Říčanech slavnostně zasazen potomek Lukásovy zpívající lípy. Slavností provázela spisovatelka Marie Hrušková, která při této příležitosti představila svoji novou knihu Život se stromy. V kapli Olivovny pak o stromech pohovořil říčanský starosta Vladimír Kořen, osobnosti z oboru dendrologie a zástupci neziskových organizací.
Olivovna léčí děti už 121 let
Činnost Olivovy dětské léčebny byla zahájena před stojednadvaceti lety. V provozu je dodnes a řadí se tak k nejstarším zařízením pro děti nejen v České republice, ale v celé střední Evropě.
U zrodu záslužné instituce stáli manželé Alois a Luisa Olivovi, kteří předložili první návrhy ohledně ústavu pro děti již roku 1890 a svým darem, jehož výší se zařadili mezi největší mecenáše své doby, jakými byli Anna Náprstková a Josef Hlávka, umožnili realizaci. O pět let později byla zahájena stavba, kterou projektoval významný pražský architekt Jindřich Fialka.
Dětský výchovný ústav – vychovatelna manželů Olivových – byl oficiálně otevřen 18. října 1896 a jeho kapacita byla uzpůsobena pro 80 dívek a 40 chlapců od deseti let věku. Výchova byla zaměřena na získání praktických zkušeností, zejména řemeslných dovedností, jež měly umožnit chovancům vést po propuštění soběstačný život. Největším kladem vychovatelny pak byl fakt, že kromě materiálního zabezpečení kladla velký důraz na duchovní rozměr výchovy dětí.
Z vychovatelny pro osiřelé děti se stala roku 1926 ozdravovna, jež se proměnila během druhé světové války v TBC preventorium. Po skončení okupace sloužil ústav opět svému původnímu účelu. Roku 1980 v něm byla vytvořena odborná léčebna pro děti s opakovanými a dlouhodobými onemocněními dýchacích cest. Do roku 1995 fungovala jako státní zařízení, o tři roky později se z nestátní nadační organizace stala obecně prospěšnou společností. Za těch stojednadvacet let prošly Olivovnou, jak se jí v Říčanech říká, desetitisíce dětí, které zde nalezly domov či v pozdějších letech kvalitní zdravotní péči.
Během léčebného pobytu je postaráno o děti také ve volném čase. Pobyt jim zpestřují besídky, karnevaly, diskotéky, koncerty, zábavná představení nebo besedy. Ke sportovním aktivitám využívají tělocvičnu, krytý bazén v Babicích a čtyři venkovní bazény přímo v areálu. K pravidelnému dennímu režimu patří hlavně pobyt na čerstvém vzduchu, aby si co nejvíce užily zdejší příznivé klima.
Léčebna přežívá
Olivova dětská léčebna se v posledních letech potýkala s ekonomickými problémy. Jeden čas dokonce hrozilo ukončení jejího provozu, když špatné hospodaření vyvrcholilo dluhem ve výši šesti milionů korun a vedlo k akutnímu řešení nepříznivé situace.
„K Olivovně mám velmi osobní vztah. Moji prarodiče se tam přistěhovali do služebního bytu v roce 1968, když utekli před sovětskými vojsky z Milovic. A v areálu nakonec pracovali až do důchodu, skoro 40 let,“ říká pro Náš region říčanská zastupitelka Kateřina Skrčená a dodává: „Proto jsem s velkou úzkostí sledovala, když se Olivovna dostávala řadou velmi špatných manažerských kroků do velkých dluhů. Jak město Říčany, tak Hlavní město Praha léčebně pomohly velkou finanční injekcí. Všichni si však uvědomujeme, že vyhráno není. Přála bych proto Olivovně, aby hrála už jen se šťastnými kartami a stále sloužila dětem, jak si její zakladatelé přáli.“
