Před 87 lety začala okupace zbytku Čech a Moravy německými vojsky, tímto krokem tak zanikla Druhá republika. Ne všude byl ale průběh obsazování tak hladký, jak si Němci představovali. Českoslovenští vojáci z místeckých kasáren se totiž rozhodli nedat republiku zadarmo. Postarali se tak o jediný známý výraznější boj s německou armádou v březnu 1939.
Tzv. Bitva o Czajankova kasárna se odehrála v moravskoslezském Místku. Zdejší kasárna, která se nacházela v prostorách bývalé textilní továrny Johanna Czajanka, obývali v onu osudnou dobu čeští vojáci. Celý prostor se nacházel u mostu přes řeku Ostravici, spojujícího tehdy ještě samostatná města Frýdek a Místek. V té době byl v kasárnách dislokován III. prapor 8. pěšího pluku Slezského. Ovšem vlivem absence odvodových ročníků 1936 a 1937 a odchodu slovenských vojáků tvořili velkou část posádky čerství nováčci, kteří ještě neprodělali ani základní výcvik. Neměli navíc k dispozici ani těžší zbraně, ani příliš munice. K dispozici tehdy měli pouze pušky a lehké kulomety.
Historické souvislosti té doby jsou jasné, 14. března vyhlašuje Slovensko nezávislost a prezident Hácha odjíždí do Berlína, aby zjistil, co Hitler chystá. Německý plán byl jasný, 15. března obsadit zbytek Čech a Moravy, přičemž Těšínsko zabrat ještě o den dřív, aby se zabránilo možným akcím Poláků, kteří si na dané území také dělali zálusk. První německé jednotky pak vstoupily na území republiky 14. března po 17. hodině.
Jižní křídlo operace tvořily dvě německé kolony pod velením plk. Paula Stoewera. Ty překročily hranice v Příboře a mířily na východ k Místku. Po obsazení důležitých míst ve městě pokračovala jedna z kolon kolem kasáren na Frýdek. Zde došlo k velkému nedorozumění, čeští vojáci je totiž považovali za kolonu českých četníků a víc si jí nevšímali. To druhá kolona, která před bránu kasáren dorazila ve čtvrt na sedm, už bez povšimnutí nezůstala.
Z vedoucího vozidla kolony vystoupil důstojník a několik vojáků. Důstojník kráčel k voj. Saganovi, který měl zrovna službu u brány. Ten zareagoval hbitě připravenou puškou a voláním „Stůj!“ doprovázeným výstřelem do vzduchu. Důstojník ho vyzval, aby se vzdal, ten tak ovšem neučinil a došlo ke krátké přestřelce, při které byl Němec zabit a vojín Sagan zraněn.
Střelba ovšem zmobilizovala osazenstvo kasáren, obrany kasáren se ujal velitel kulometné roty kpt. Karel Pavlík. Byly okamžitě vydány zbraně, obránci začali zaujímat pozice po areálu a z oken a ze střechy kasáren pálili na Němce. Ti zaznamenali značné ztráty, především proto, že absolutně neočekávali žádný odpor. Po chvíli se však vzpamatovali a začali obkličovat celý prostor.
Střelbu na kasárna spustilo i protitankové dělo. Německé obrněné vozidlo dokonce vjelo až na dvůr kasáren. To bylo ale po palbě průbojnými granáty nuceno se stáhnout, stejně jako několik pěších útoků. Boj českých vojáků byl ale marný, brzy jim totiž začala docházet munice. Ještě se nepřítele pokusili zmást střelbou slepými náboji, aby vytvořili dojem palby, ale asi po půl hodině boje se plk. Štěpánovi, veliteli celé zdejší posádky, podařilo spojit s německou stranou, ukončit palbu a vzdát se.
Němci poté obsadili celá kasárna a odzbrojili české vojáky. Bilance bitvy byla pro českou stranu příznivá, pouze dva zranění, Němci měli mít 6 až 18 mrtvých a desítky raněných. I přes obavy o svůj osud nebylo s českými vojáky špatně zacházeno, po vyrabování kasáren byli zajatci propuštěni. Důstojníci pak byli zavřeni a hlídání v kasárnách.
Někteří z vojáků, jako například kpt. Pavlík a další, se později připojili k protinacistickému odboji v nově vzniklém protektorátu.
Zdroj:
