Tuto myšlenku přibližuje historik a správce muzejních sbírek Tomáš Chvátal. „V časech koronavirových uzávěr jsme často přemýšleli nad tím, jak v této zvláštní době naplnit jedno ze základních poslání muzejní sbírkotvorné činnosti – tedy shromažďovat doklady života obyvatel v dané době. Zamýšleli jsme se, jaké předměty jsou nejvíce spjaty s ranou kovidovou dobou a vyšlo nám z toho, že jsou to jednoznačně látkové roušky. Ty budeme mít už asi napořád spojeny s prvním příchodem nákazy, s jejich domácím šitím, se sháněním materiálu. Látkové roušky měly mnohdy zajímavý design, navíc se, i když to není dávno, staly díky změněným vládním nařízením a nástupu respirátorů opravdu již historickými kousky. S jednotlivými rouškami jsou navíc vždy spjaty i konkrétní příběhy o tom, komu patřily, kdo je vyrobil a co jejich nositelé v koronavirové době zažili. Zároveň je rouška bezesporu symbolem této doby, pro jednoho kladným coby znamení odpovědnosti, pro jiného záporným coby symbol omezování svobod.“
Ředitel muzea Miroslav Šnaiberk navázal: „Rádi bychom využili doby, kdy ještě mnozí z nás mají látkové roušky doma a zároveň mají v čerstvé paměti i jejich osudy. Vyhlašujeme tedy akci Rouška patří do muzea a prosíme občany, aby nám do sbírek přinesli roušku (svou nebo jinou zajímavou, vyráběnou i kupovanou) a zároveň vypsali i její příběh – kdo ji vyrobil a z jakého materiálu, kde byla používaná a případně můžete přidat i nějakou zajímavou událost, která se s ní pojí.
Primárně se soustředíme na Semily a okolí, ale budeme rádi i za zajímavé kousky odjinud. Pokud se nám zajímavých roušek sejde dostatek, rádi bychom je následně představili na výstavce v našem muzeu.“
Zdroj: Muzeum a Pojizerská galerie Semily
