Jezdec tenkrát v roce 1601 dorazil i se svojí zásilkou v pořádku. Pan Jakub Horčický, správce koleje, mohl být spokojen. O koně je postaráno, posel si nahřívá promrzlé tělo u krbu a na stole voní pečínka a víno. Naditý váček s penězi je pro posla odměnou za námahu a hlavně za mlčení.
Pan Václav Březan, kronikář Rožmberků a knihovník na Třeboni splnil svůj slib. I on potřebuje peníze. Zmatky při stěhování archivu z Krumlova na Třeboň, byly příležitostí, která se nemusela opakovat. Ten tajemný, pergamenový svazek, který nikdo neumí přečíst, se konečně dostal do správných rukou. Klíč k bohatství pane Horčického, který v něm našel řešení, které si také vezme sebou do hrobu.
Archivy skrývají nejedno tajemství. Třeba právě ten třeboňský. Na konci padesátých let si již přímo říkal o to, aby mu byla dána podoba, odpovídající jeho významu. Nové zabezpečení, rozvody elektřiny, vodovody, odpad, zkrátka generální oprava. Vzácné archiválie na prvním místě.
Vedoucí archivu, pan Bohumír Janoušek zamotal svým kolegům hlavu. V tuctových matrikách objevil poklad. Kdosi dávno si ulehčil práci. Byl líný listiny archivovat a současně se neodvážil dokumenty hodit do koše. Zvolil kompromis. Papíry zmuchlal a vycpal jimi hřbety těchto knih. Před užaslým archivářem se ocitl dopis Prokopa Holého z počátku května 1434. Lipany, o kterých ještě neví, se blíží a husitský hejtman žádá o posily ze všech stran. Druhá listina je o něco mladší, mapa třeboňských rybníků, kterou si zřejmě zakreslil v roce 1570 pan Jakub Krčín. Vzácnosti byly prozkoumány a konečně našly místo odpovídající jejich významu.
Pan Jakub Horčický tenkrát opravdu nezaváhal. Prodej lektvaru, s názvem Aqua sinapis, mu opravdu vynesl nemalé bohatství. Už tenkrát, na Třeboni, mu bylo jasné, jakou vzácnost pan Petr Vok získal do svých sbírek. Investice se mu vyplatila. Uzdravil dokonce i císaře, a v roce 1608 za to obdržel predikát z Tepence. Jistě jste poznali, že mám na mysli dosud záhadný Voynichův rukopis. Na této pozoruhodnosti a hlavolamu je zajímavé to, že chybí asi dvacet či třicet stránek. Nedopatření to určitě nebude. Bude to záměr. Zmizely zřejmě stránky, ze kterých by se dalo zjistit řešení. Bezpečnostní opatření někoho, kde nechtěl, aby i jiní uměli tento rukopis přečíst. Nebude se přeci s někým dělit o slávu a peníze. A kde ty chybějící stránky mohou být? Třeba s nimi nějaký líný archivář vycpal hřbet knihy, která nikoho dnes nezajímá. I na Třeboni.
