Vybrané školy z Prahy 5 se v projektu Očenášek zaměří na život a dílo českého konstruktéra, vynálezce a odbojáře. Týmy dětí doplní aktivní senioři a společně se pokusí zmapovat stopy, které zanechal nejen na Pětce.
„Na šesti základních školách vznikne šest týmů žáků osmých a devátých ročníků, ke kterým se budou s ohledem na epidemickou situaci připojovat vybraní senioři. Každá mezigenerační skupina se na osobnost Ludvíka Očenáška podívá z jiného úhlu pohledu. Velmi zajímavá je jeho genealogie, samozřejmě jeho vědecká či odbojová činnost. Ale ani jeho sportovní stránka není bez zajímavosti,“ přibližuje projekt starostka Prahy 5 Renáta Zajíčková (ODS).
Nápad věnovat se památce Ludvíka Očenáška vznikl podle ní vlastně náhodou. „Při spolupráci s ambasádou Litvy na úplně jiném projektu padla zmínka o pamětní desce, která visí na budově velvyslanectví a připomíná Očenáškovu statečnost při odbojové činnosti za první světové války. Příští rok si navíc připomeneme 150 let od narození této významné osobnosti našich dějin a od toho byl už jen krok k přípravě projektu, který na vybraných školách bude probíhat ve druhém pololetí školního roku,“ dodala Zajíčková. Výsledkem projektu bude šest ucelených prací o osobnosti Ludvíka Očenáška, které žáci s pomocí profesionálního studia zpracují například do formy komiksu. Uvažuje se i o vytvoření busty, která by byla příští rok umístěna na budovu litevské ambasády v ulici U Demartinky.
Napíchnul se na tajnou linku
V současné době je na budově ambasády pamětní deska, která připomíná, že na stejném místě kdysi bývala usedlost Demartinka, ve které Očenášek za první světové války instaloval tajnou telefonní stanici, díky které mohl odposlouchávat rozhovory na žhavé lince Vídeň–Berlín. Zprávy pak předával odbojové organizaci Maffie pod vedením T. G. Masaryka. K vítězství Dohody – do které patřily například Velká Británie, Francie nebo Rusko – proti nenáviděnému rakousko-uherskému mocnářství přispěl Očenášek také svým raketovými torpédy, jejichž plány předal roku 1915 francouzské rozvědce. Jeho vynález využívala vojska Dohody na všech frontách až do konce války.
Očenášek se ale vyznal i v raketové technice a významně přispěl k jejímu rozvoji. Již na sklonku 19. století si založil mechanickou dílnu, kde prováděl své pokusy. Mimo jiné zde zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku. Mělo rozpětí křídel dvanáct metrů. Jenže první let provedl bez jeho vědomí mechanik a po následné havárii zbyl z letadla nepoškozený jen motor. Po konci války se Očenášek vrhl na dobývání vesmíru. Jeho pokusy vyvrcholily v březnu 1930, kdy vystřelil osm raket do výšky dvou kilometrů, odkud se pak snesly padákem. Některé zdroje tvrdí, že se to stalo na Bílé hoře, jiné na pláni u hřiště SK Nusle nad Nuselským údolím.
V Muzeu kosmonautiky
Ať už ale jeho rakety vzlétly do vzduchu odkudkoliv, každopádně to na tu dobu byl obrovský úspěch, o kterém se psalo i v zahraničí. Některé listy ve svém silvestrovském vydání zveřejnily zprávu, že český vynálezce Očenášek poletí na Měsíc v devítimístné raketě, na což se mu ozvala řada zájemců o let. A díky tomuto mezinárodnímu poprasku se rodák z malé obce Kříše na Rokycansku ocitl v Síni slávy Muzea historie kosmonautiky v Novém Mexiku na jihu USA. Mezi slavnými jmény zakladatelů jako kosmonautiky, mezi něž patří například Konstantin Ciolkovskij nebo Robert Goddard, je tam jediným českým zástupcem. A své zastoupení má i přímo ve vesmíru – v roce 2000 po něm byla pojmenována malá planetka.
Očenáška i s jeho rodinou živila výroba motocyklů a kol vlastní konstrukce. Továrna, kterou na počátku 20. století založil, zaměstnávala okolo sta lidí. Jenže jeho čím dál víc zajímalo bádání a podnik postupně zkrachoval. Do toho se začala blížit 2. světová válka a Očenášek, který chtěl, aby jeho rakety sloužily především k přepravě zásilek, se začal bát, aby nebyly zneužity k vojenským účelům. Začal tedy bádat v utajení, aby se jeho vynálezů nezmocnila Třetí říše. Svůj odpor vůči nacistům dal najevo i během pražského povstání, do kterého se nehledě na svůj pokročilý věk – bylo mu už 73 let – odvážně zapojil a utrpěl vážné zranění střepinou do krku. Později odmítl spolupracovat i s komunistickou armádou a potýkal se s nevůlí režimu. Zemřel v roce 1949 ve věku 77 let a je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.
