Devadesátiletá Dáša Grieblová z Pardubic si na 24. srpen 1944 pamatuje velmi dobře. Tehdy jí bylo deset let a hrála si na dvorku, protože bylo pěkné počasí. Pak začaly houkat sirény, které obyvatele města varovaly před leteckými nálety. Ona i její rodina se schovaly do sklepa a se štěstím vyvázly bez zranění. Bomby spadly na vedlejší dva rodinné domy a tři lidi zabily, řekla.
Ničivé nálety spojenců zažily v roce 1944 Pardubice v červenci, srpnu a pak ještě jednou v prosinci. V srpnu se americké bombardéry zaměřily na letiště a Fantovu továrnu, letouny shodily na klíčové cíle stovky tun trhavých a tříštivých leteckých pum. Kvůli silnému kouři z hořící rafinerie některé bomby minuly a zasáhly město. Zahynulo více než 200 lidí.
Rodina Dáši Grieblové bydlela v Teplého ulici, kde dědeček postavil na počátku 20. století rodinný domek. V domě v roce 1944 žilo sedm lidí. V den náletu bylo pěkné slunné počasí, a tak si dívka s jinými dětmi hrála na dvoře, babička na ně ještě volala, aby děcka zbytečně nepumpovala vodu ze studny a neplýtvala jí.
„My si hráli a začaly houkat sirény, tak jsme šli do sklepa, bylo nás tam sedm a náš pes Lesan. Tatínek po zkušenostech, co se stalo v červenci po náletech na Židově, chránil okna ve sklepě bednou s pískem, někde zatloukl prkna. Pak se dům otřásl, zatlučená prkna tlakem spadla a zabilo to našeho psa,“ řekla Grieblová.
Všichni obyvatelé měli v paměti červencový nálet, který v noci z 21. na 22. července zničil obytnou čtvrť Židov. Stalo se to chybou v navigaci, pumy původně mířily na rafinérii. Zemřelo 43 lidí. Na Pardubice americké bombardéry svrhly desítky tun bomb.
Po otřesu, který způsobil srpnový nálet, ve sklepě domku rodiny Dáši Grieblové všechno popadalo. Rozbily se zásoby. Po náletu se otec se strýcem snažili otevřít dveře od sklepa a nešlo jim to, protože byly zkřížené. „Když se jim to povedlo otevřít, jako teď to slyším, že volali: ‚Sluníčko svítí, to je vysvobození‘. Spadl z nich ten stres, ulevilo se jim,“ řekla Grieblová.
Dospělí šli obhlédnout škody. Dům byl poškozený, ale ne fatálně. Vedlejší dva domky byly zasažené. Hned ve vedlejším domě zemřeli tři lidé. Z dalšího domu volali lidé o pomoc, protože byli zasypaní a nemohli ven. Poničené domy se potom nechaly zdemolovat a do dneška je tam jen proluka.
„Všude byl písek, všude vytlučená oka. Přijela stráž, odvezla mrtvé. V našem domě se nedalo bydlet, teta nás nechala u sebe bydlet, zpátky jsme se vrátili až na Vánoce,“ řekla Grieblová.
Do oprav domu se zapojila celá rodina. Protože nebylo sklo, dávala se místo něj do oken náhražková fólie. Vánoce strávila rodina už doma. Jenže 28. prosince Pardubice zasáhly další nálety a rodina se bála, že se vše bude opakovat. Naštěstí se jim nic nestalo.
„Ale maminčiny sestry manžel přišel v prosinci při náletu o život. Jel na kole do města, při náletu se musel schovat do veřejného krytu, který bomba zasáhla,“ řekla Grieblová.
Zdroj: ČTK
