Třeboňsko se stalo vůbec prvním místem u nás, kde byla v 90. letech přírodě blízká obnova využita při rekultivaci pískovny Cep II. Od té doby vzniklo na Třeboňsku mnoho dalších projektů přírodě blízké obnovy, na kterých spolupracují ochránci přírody, vědci, těžební firmy i nevládní organizace. Právě na Cepu II a na vytěženém rašeliništi Hrdlořezy přitom v poslední době entomologové objevili vzácné druhy rovnokřídlého hmyzu – cvrčka pobřežního a saranči slaništní.
„Cvrček pobřežní i saranče slaništní se v poslední době na našem území šíří. Vyhovuje jim teplejší podnebí. Potřebují ale v krajině najít vhodná stanoviště, kterými se mohou stát právě pískovny nebo těžená rašeliniště, pokud jejich obnova probíhá přírodě blízkým způsobem,“ říká entomolog Pavel Marhoul ze spolku Beleco, specialista na rovnokřídlý hmyz.
Cvrček pobřežní je teplomilným druhem, jehož výskyt byl u nás dosud zaznamenán na jižní Moravě, odkud se nyní šíří. Jde o druh žijící původně v záplavových oblastech velkých řek, který se však může přizpůsobit životu na druhotných stanovištích. Pískovna Cep II u Suchdola nad Lužnicí je první známou lokalitou tohoto druhu v Čechách. Z dalších vzácných druhů rovnokřídlého hmyzu žije v pískovně také saranče blankytná.
Saranče slaništní patří rovněž k teplomilným, ve střední Evropě velice lokálním druhům. Původními stanovišti této poměrně velké saranče jsou mokřady a vlhké louky. Dlouho se tato saranče rozmnožovala v přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu, v poslední době se však začala také šířit. Výskyt saranče slaništní byl v letošním roce dokumentován fotografiemi z těženého ložiska rašeliny v Hrdlořezech, kde došlo po ukončení těžby k vytvoření tůní a ponechání lokality přírodním procesům. Jedná se opět o první nález tohoto vzácného druhu pro Čechy.
„Cílem revitalizace je obnova původních hydrologických poměrů průmyslově odtěženého rašeliniště a jeho bezprostředního okolí. Vodu z něj totiž odváděla hustá síť uměle vybudovaných otevřených odvodňovacích kanálů. Kanály se nyní přehradily, vytvořily se mělké vodní plochy a tůně, které napomohou k opětovnému zvýšení hladiny podzemní vody a zpomalení povrchového i podpovrchového odtoku z území. Aby se rašeliniště rychleji obnovilo, přenesla se rašelinná vegetace z blízkého okolí a rozprostřela se po okrajích nově vytvořených tůní a zaslepených odvodňovacích kanálů,“ uvádí Ladislav Rektoris z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Přírodě blízká obnova se v posledních letech konečně stává reálnou alternativou dosud převládajících rekultivací technického typu. Pokud se pro ni rozhodneme, ponecháváme pískovnu, kamenolom nebo vytěžené rašeliniště zcela přírodním procesům nebo je pouze vhodně usměrňujeme. Řada výzkumů ukazuje, že se taková místa rychle stávají útočišti ohrožených i běžných druhů organismů,“ říká za ekologické sdružení Calla entomolog Jiří Řehounek.
Zdroj:tz
