Velikonoce jsou svátky jara, které dnes vnímáme jako ryze křesťanské oslavy Ježíšova zmrtvýchvstání. Málokdo ale ví, že tyto svátky naši předkové slavili již dávno před přijetím křesťanství. Pomlázka, pentličky, kraslice a další byly symboly příchodu jara a probouzející se přírody.
Svátky jara měly pro naše předky zásadní význam. Dnešní pomlázky, vyfoukaná vajíčka nebo ozdobné pentličky mají své historické kořeny dávno před příchodem křesťanství, které si pak podobu jarních svátků vypůjčilo.
Slovanské „červené“ Velikonoce
Druhé veliké svátky roku se slavily v době jarní rovnodennosti. Svátky červené, jak se také jinak nazývaly, byly oslavou vzkříšení přírody k novému životu, oslavou jara a slovanské bohyně Vesny. Tomuto jarnímu obratu v přírodě, kdy slunce stoupá výš a světla přibývá, se staří Slované přizpůsobili mnohými zvyky. Vítali jarní božstva a se zimními se loučili. Vynášeli Dědka, řezali Bábu, topili nebo shazovali ze skal Moranu. Jaro bylo přinášeno do vsí v podobě jívových, tisových nebo klokočových proutků. Domy se zametaly zelenými ratolestmi, věštilo se pomocí rituálů ohněm a vodou a také se vzpomínalo na zemřelé.
Vejce se nevyfukovala, kraslice byly ale symbolem
Velikonoce se však už tenkrát konaly ve znamení kraslic. Byla to vařená vejce, obarvená na červeno. Právě červená barva oku Slovanů lahodila tak, že ji nazývali „kráskou“, proto vznikl název pro velikonoční červené vejce – kraslice. Ovšem tato vajíčka mají až rituální význam. Jako ochrana před jakýmkoliv neštěstím se přehazovala přes chalupu a kam dopadla, tam se zakopala. Pro naše předky byla také symbolem životní síly, obnovy, znovuzrození. Po staletí se ale barvila jen plná vejce, jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá zdobená vejce se objevila až ve 20. letech minulého století.
Pomlázka pro dívky i pro chlapce
Mladé pruty mají předávat svoji omlazující sílu ženě. Pomlázka byla nejvýznamnější součástí oslav a sílu tohoto zvyku dokazuje i to, že se udržel až do dnešní doby. Nejstarší záznamy o mrskání neboli „pomlazení“ pocházejí z přelomu 14. a 15. století a hovoří o šlehání mladými vrbovými proutky. Mrskali se však navzájem muži, ženy, chlapci i dívky. Tento zvyk byl původně rituálem, využívajícím magických vlastností jarních zelených ratolestí. U nás, západních Slovanů, je tento zvyk pravděpodobně nejrozšířenější.
Beránek přináší budoucnost
Jako bylo vánočnímu slunci zasvěceno prasátko, tak slunci velikonočnímu byl obětován beránek. Kosti beránka se používaly k čarování. U jižních Slovanů má zabíjení beránka ráz starodávného rituálu.
Zdroj:
e-stredovek.cz/Červené svátky aneb Jak slavili staří Slované jarní rovnodennost
ZEMAN, Jiří. Hody hody doprovody, aneb jak se slavily Velikonoce ve Staré Praze Třebíč Akcent, 2010
O’CONNELL, M; AIFREY, R. Znaky a symboly. Praha : Reader’s Digest Výběr, 2008
