Představme si, že je začátek roku 2022 a volby dopadly tak, že se stáváte ministrem financí. Jaké budou vaše první kroky?
Ministerstvo financí je příliš významné a složité na to, aby kdokoliv dělal zbrklé nebo radikální kroky. Já bych dodržel těch prvních 100 dní, abych se seznámil s ministerstvem, s lidmi, kteří tam jsou. Jako jednotlivec můžete mít ambici něco měnit, ale potřebujete k tomu tým. Na ministerstvu je spousta lidí, kteří tomu, co dělají, skvěle rozumí, ale já musím nejdřív pochopit, jak to těleso funguje.
Zmínil jste ambice, jaké jsou tedy ty vaše?
Myslím, že ambicí každého, kdo přijde na ministerstvo, musí být změna sestavování rozpočtů od stomiliardových dluhů k deficitům, které postupně směřují k nule. To znamená naučit stát hospodařit bez dluhů.
Jakou Českou republiku byste jako ministr financí chtěl budovat?
Technologickou, svižnou, nebyrokratickou zemi, která si našla v globálním světě prostor, ve kterém vyniká a může na tom postavit obecnou prosperitu.
Není to věc, o které se mluví už 30 let?
S tím nesouhlasím. Podle mne jsme doteď budovali Česko jako zemi, kde budou všichni zaměstnáni a je nám v zásadě jedno, v jakém oboru. Já nevnímám, že by se za Zemanovy vlády ani těch pozdějších změnil status quo, kdy se finanční pobídky nebo daňové výhody dávaly v zásadě tomu, kdo vytvoří hodně pracovních míst. Budovali jsme zemi, ve které bude nízká nezaměstnanost bez ohledu na to, jak velké budeme mít platy.
Vy byste tedy toto opustil. I za cenu toho, že by se narušil sociální smír, který tu i díky zaměstnanosti panuje?
Mám dojem, že tu panuje konsenzus v tom, že ten model „montovny“, aniž tím myslím něco pejorativního, je vyčerpán. To je vidět i na tom, že najednou nemáme dost lidí, kteří by v těch továrnách pracovali, musíme dovážet agenturní pracovníky. Podle mne nastal čas, abychom se pokusili model změnit. Ta spousta firem, které něco pro někoho vyrábějí ─ a dobře! ─ je přece velmi cenná základna k transformaci ekonomiky. Co potřebujeme, je odstranit levnou práci pomocí robotizace či automatizace. Toto vidím jako reálný scénář, který nás může k vyšší přidané hodnotě přivést relativně rychle.
Představil jste vizi snižování schodku státních financí, a to bez zvyšování daní a zásadních škrtů. Jak na to?
Dospěli jsme k závěru, že je to možné za splnění dvou hlavních předpokladů. Zaprvé budeme mít rozumný reálný růst HDP, řekněme někde kolem tří procent. Druhým předpokladem je, že vcházíme do několika příštích let s relativně vysokou inflací. Takže náš nominální růst HDP může být dost vysoký. Chceme ho ještě podpořit masivními investicemi do různých oblastí, tomuto investičnímu programu říkáme Bilion korun pro republiku. To způsobí, že i při současném daňovém nastavení vzrostou příjmy relativně rychle.
Samozřejmě stejně inflačně vyrostou i výdaje. Náš scénář počítá s tím, že jednotlivým resortům zafixujeme na tři roky rozpočtové výdaje na úrovni roku 2022. To znamená, že reálně objem peněz, které budou mít k dispozici, bude klesat, ovšem ne nominálně. Nominálně bude dokonce mírně růst, protože budeme valorizovat to, co požaduje zákon, například důchody nebo některé sociální dávky.
Zároveň počítáme s tím, že budeme financovat naše programové priority, kam patří například navyšování rozpočtu ministerstva obrany, výdaje na školství a podobně.
Při vyšší inflaci ale budou klesat reálné mzdy a tím i kupní síla obyvatelstva.
Proti tomu ovšem stojí gigantické vklady, které během covidu dramaticky narostly. V bankách bylo na jaře 3,2 bilionu korun na účtech fyzických osob a dalších 1,5 bilionu u právnických osob – to jsou nevídané sumy. Takže lze předpokládat, že čím víc se bude projevovat inflace, tím víc je lidé budou chtít vyměnit za nějaké aktivum.
Inflace, nižší kupní síla, zavedení robotů… Nevytvoří to příliš velký tlak na ty, kteří dnes ty špatně placená místa obsazují?
To je takové sýčkování. V naší ekonomice je dnes 320 tisíc neobsazených míst. Takže když se přechodem k vyšší přidané hodnotě zbavíte pracovních míst, co ti lidé budou dělat? Budou dělat něco jiného, kde ta místa chybí. Když se zaváděly první textilní stroje, také je lidé rozbíjeli, protože se báli, že jim vezmou práci. Chybí nám dnes někde ty švadleny a krejčí? Ti, které stroje zbavily práce, jsou dnes ve službách, které dříve vůbec nebyly. Anebo obsluhují ty stroje. My říkáme, že chceme lépe placenou práci, ale na druhou stranu za ohýbání plechu líp placenou práci nedostaneme. Musíme začít dělat něco, co je lépe placené.
Nechystáte něco jako audit státní správy, která bobtná obrovskou rychlostí?
Můžete k tomu mít politický nebo manažerský přístup. Ten politický je, že slíbíme občanům audit, budeme ho dělat rok, zaplatíme za něj obrovské peníze, aby nám někdo řekl, co v podstatě všichni víme: že tam jsou rezervy. Ale každý úředník na příslušném úřadu bude mít tisíc důvodů, proč zrovna v tomhle případě se auditoři mýlí, že tomu nerozumí a tak dále. Když jste v soukromé firmě, uděláte si rozpočet a řeknete si – ok, mám o deset procent míň, musím ušetřit. A udělá to management, protože ví, kde na to rezervy má. Jsem přesvědčen, že u státní správy je to totéž. Zafixování výdajů k roku 2022 neznamená nic jiného, než že jim dáváte signál: hledejte rezervy a přitom splňte to, co máte. Jestli někdo ví, že tam má lidi navíc, propustí je a ostatním přidá; ví, že se někde pronajímá něco zbytečně draze, to jsou už ta mikromanažerská opatření, které nemá dělat ministerstvo financí. Vedoucí odborů, ředitelé úřadů, ti přesně vědí, kde mají rezervy. A to vám nikdy neřeknou. A žádný auditor to neodhalí.
Váš program Bilion korun pro republiku by měl podpořit růst ekonomiky.
Je to akcelerační balík, který by měl přispět nejen k postcovidové obnově, ale i k transformaci ekonomiky, podpořit růst HDP a zlepšit některé palčivé problémy, které tady jsou. Vidíme určité globální trendy a bylo by dobré, aby na ně ČR dokázala reagovat.
Jaké trendy to jsou?
Prvním trendem je globálně probíhající technologická změna související s digitalizací. Je nutné urychlit investice do optických sítí, je třeba vybudovat 5G sítě. To jsou investice, které by měl dělat soukromý sektor. Stát mu má vytvořit podmínky buď legislativní, nebo odpisovou politikou.
Dalším trendem je robotizace a digitální technologie v samotném procesu výroby. Je to obrovsky investičně náročné, odhadujeme v řádu stovek miliard. Ale je potřeba, aby to v českém průmyslu proběhlo, je to nejúčinnější způsob, jak se zbavit levné práce. A zase – neměl by to financovat stát, ovšem má tomu pomoci.
Jednoznačným trendem je také urbanizace. Přestože se dělá spoustu práce pro zrovnoprávnění regionů, lidi se prostě stěhují do aglomerací. A není to jenom Praha. Přináší to nedostatek bytů, v současné chvíli asi sto tisíc.
A v neposlední řadě třeba zelená ekonomika. Pokud nechceme o ten náš „autoland“ přijít, musíme jít elektromobilitě naproti. Myslíme si, že by se do pěti let měla vybudovat infrastruktura pro řádově jeden milion elektroaut.
K té urbanizaci – je vůbec v zájmu státu, aby všichni bydleli v Praze a Brně? Nepotřebuje stát naopak, aby lidé bydleli i ve Lhotě nebo Lomnici?
Já jako stát přece nebudu určovat, kde má kdo stavět. To jsme měli za socialismu, že se řeklo, že se někde bude stavět sídliště. To si určí samosprávy samy. Stát má zasáhnout, pokud někde vznikne problém a trh ho zatím funkčně neřeší – například že nájemní bydlení není dostupné, protože samosprávy na to nemají dobrý finanční zdroj. Když dám samosprávám 40letý úvěr, který budou schopny splácet z nájmů, je to něco jiného, než když jim dám jen 20letý.
Urbanizace je celosvětový trend. Samozřejmě můžeme – a budeme – zvyšovat úroveň vybavenosti a komfortu i mimo velká města, ale pokud mám poptávku a nabídka ji nesaturuje, budu mít nenormální situaci, kdy potřebuji 12 ročních platů, abych si pořídil bydlení.
Myslím, že by stát neměl bydlení dotovat, ale měl by vytvořit podmínky, aby samosprávy i ve Lhotě a v Lomnici mohly nabízet bydlení za lepších podmínek, než když člověk splácí hypotéku.
Provedl byste jako ministr financí kontrolu dotací, které byly vyplaceny například Agrofertu?
Nepotřebujeme pořádat hon na Agrofert. Kontroly, například ze strany NKÚ nebo financí, probíhaly a probíhají a existují závěrečné zprávy. Ten systém není potřeba měnit. Pokud dotace nebyly vyplaceny v souladu s pravidly, měli bychom požadovat jejich vrácení. A je jedno, jestli je to Agrofert nebo někdo jiný. A ten, kdo o neoprávněné dotaci rozhodl, způsobil tomuto státu škodu a je za to zodpovědný.
Vy tedy máte plnou důvěru v současné kontrolní mechanismy?
Myslím, že řada lidí nyní může mít menší odvahu do něčeho šťourat. Proto říkám, že v okamžiku, kdy ANO nebude u vlády, může se stát, že se na jednotlivých ministerstvech objeví více odvážných, kteří na ty sporné případy upozorní. Aniž bude třeba zřizovat speciální audit. Ale zároveň říkám, že žijeme v právním státu a musíme přistupovat ke všem stejně. Já bych nechtěl žít ve státě, kde přijde nějaký ministr a řekne: Teď zaklekneme na všechny firmy Michalika, protože to je můj politický konkurent. Já se nechci chovat jako Andrej Babiš.
Věslav Michalik
Starosta obce Dolní Břežany, náměstek hejtmanky Středočeského kraje. Předseda STAN ve středních Čechách.
Vystudovaný jaderný fyzik, pracoval v Akademii věd ČR, je autorem desítek publikací v mezinárodních vědeckých časopisech.
Řadu let působil ve finančních institucích, např. jako výkonný ředitel a člen představenstva HVB Bank.
Je ženatý, má dvě dospělé děti.
Zdroj: vlastní zdroj
