Samozřejmě se najdou i lidé, kteří knihu vezmou a jinou nepřinesou, je to ale výjimka. Například ve vlakoknihovně nad nádražním podchodem v obci Černošice-Mokropsy je knihovna pořád plná.
„Jen si vezmu knížku a už vám uhnu, to jste mi měla říct,“ říká starší pán o berlích, který si vybíral knížku a jednu tam vracel. „V pohodě, nechtěla jsem vás rušit, jen si v klidu vyberte, pak knihovnu vyfotím,“ reaguji. Je dobře, že vlakoknihovna žije. Knížky jsou sice starší, ale zachovalé, je vidět, že čtenáři a čtenářky si jich váží, jsou to vesměs fajnšmekři. Pán složí berle a nasedne na kolo, kdy si nohy dává tak, aby mohl pohodlně jet. Čiperný je nejen duševně, ale poradit si umí i s fyzickým omezením.
„Nádražní knihovničku v Mokropsech mám moc ráda, je příjemné moci si vzít čtení do vlaku. Někdy zapomenu knihu vrátit třeba dva měsíce, pak to ale napravím,“ říká Jana, která čeká na vlak a v ruce drží Babičku Boženy Němcové. Někteří lidé se jen tak podívají, projedou očima, co regály nabízí. Jiní, kterých ve všední den není kdoví kolik, chodí kolem bez všimnutí. I tak je ale vidět, že knihovnička u nádraží je dobrý nápad. Umístěna je tam od loňského května. Podobná je i u vedlejší vlakové zastávky Černošice. I ta je využívaná. Obcím se proto jistě vyplatí absolvovat nutnou a poměrně zdlouhavou proceduru, aby mohly knihovny na nádraží umístit.
