Voňavé pečivo nejen z mouky a medu, to jsou vánoční perníčky

3.12.2021
Táňa Pikartová

V Evropě se prý začal perník péct ve 13. století a v Čechách se poprvé prý objevil v roce 1335 na jarmarku v Turnově.

Nejstarší dochovaná datovaná forma na perník u nás pochází ale až z konce 17. století, nejvíce se jich však v našich muzeích dochovalo z 19. století.

Ve vánočním čase je představují muzea na výstavách a nenajdete snad jediné, kde by na vás nedýchla atmosféra starých českých kuchyní a vůně perníkových lahůdek. Nejenže muzea představují originály starých perníkářských forem, ale nabízejí také řadu zajímavých informací o pečení této sladké vánoční lahůdky i s ochutnáváním.

Perníkářské formy byly malým uměleckým dílem, na kterých si šikovní venkovští řezbáři dávali jaksepatří záležet. Byly to desky z hruškového dřeva silné dva až sedm centimetrů. Řezba motivů musela být všude stejně hluboká a nikde nesměl být šikmý vryp, to proto, že by se těsto špatně propeklo a vyklápělo.

Recety na vánoční perníčky se dědí z generace na generaci a každý má ten svůj za jedinečný. V každém receptu však jsou základní suroviny: hladká mouka, cukr, máslo, med, vejce a koření, někdo přidává i jedlou sodu. Poleva na zdobení bývá z bílků a cukru a musí mít správnou konzistenci, aby se s ní dalo hezky na perníčky kreslit.

 

 

Samostatnou kapitolou bylo koření, těch se prý do těsta přidávalo až dvacet druhů. Určitě to byl fenykl, anýz, hřebíček, nebo badyán, koriandr či skořice a muškát.

 

 

 



Nepřehlédněte