K masivnímu pokácení stromů došlo na protipovodňovém náspu a na hrázi řeky Berounky. Zastupitelstvo obce Všenory sdělilo občanům na svém březnovém zasedání, že záležitost náleží do kompetence Povodí Berounky, spadající pod Povodí Vltavy. Iniciativa občanů vysázet nové stromky svépomocí, popřípadě ve spolupráci se školou a dobrovolnými organizacemi, zůstala zatím bez reakce zastupitelstva.
Jedná se o stromořadí v délce asi čtyři sta metrů na břehu Berounky a na protipovodňovém náspu na protější straně. Stromořadí sloužilo jako větrolam a ochrana protipovodňové hráze. Během posledního roku při vichřici došlo k polámání některých starších větví, které by mohly ohrozit v případě, že by spadly, procházející se občany. Místní obyvatelé nerozumí zejména tomu, že polámané větve volně ležely v korunách stromů a ohrožovaly občany mnoho měsíců a až dlouho poté začalo kácení.
Zpevnit hráz, břeh a větrolam
Mezi stromy, které zpevňovaly násep a břeh a které jsou nyní káceny, patří topoly a druhy, které se podle místních pro tuto funkci příliš nehodí. Mají totiž krátkou životnost. Proto zřejmě byly nyní káceny i zdravé, ale starší stromy – je nutné předejít tomu, že by někoho ohrozily.
Podle místních, kteří s Naším REGIONEM hovořili, by bylo vhodné, aby zastupitelstvo ve spolupráci s Povodím Berounky, respektive Povodím Vltavy, našlo způsob, jak osadit stromky a vyřešit do budoucna zpevnění hráze, břehu a větrolam, který tam nyní bude chybět. Složení stromků a keřů, které by se tam měly správně vysázet, aby plnily svou funkci a byly v souladu s původním biotypem, by totiž mělo být podle místních pestré a původní.
Louka pro všechny generace
To, že místní mají Všenorskou louku rádi, vyplývá z toho, že tam často chodí na procházky, hrají si tam děti, sedávají tam rybáři, kteří loví v Berounce, trénují běžci, konají se tam dětské dny nebo různé organizované sportovní i jiné akce. V jarních a letních měsících louka opět ožije. Je vhodná i pro seniory, jelikož je na rovince. Když je hezky, je tam plno – bývají tam nejen pejskaři a další lidé ze Všenor, ale také ze sousedních Černošic či Dobřichovic. Místní obyvatelka Michaela Formánková pro Náš REGION uvedla, že louka „má duši“ i historii.
„Můj dědeček tady měl za první republiky zahradnictví, maminka mi mockrát vyprávěla o svém dětství, prožitém u řeky se spoustou dobrodružství. V zimě brusle, v létě plná louka rodin s dětmi na dekách a pán s vozíkem se zmrzlinou. Pravidelně tu bývala velká voda, řeka se vracela asi do svého původního koryta a přinesla s sebou tak i nové živiny do půdy, aby na jaře mohla voňavá louka zase rozkvést všemi barvami,“ řekla.
Společenský život vesničky
Její maminka zažila dvě povodně před válkou a za války, v zimě i na jaře, kdy voda tála. „Babička chodila každé ráno ve čtyři hodiny pro vodu ke studni, nosila ji husám. Když se jednou podívala do dálky, něco se tam blyštilo, napumpovala vodu a měla ji po krk, věci z domku museli pak naši vynášet na lodičkách,“ zavzpomínala na mámino vyprávění Formánková.
S rodinnými setkáváními u řeky se snaží pokračovat i současníci. „Pořádali jsme zde třeba minitriatlonek pro děti, každoročně tu probíhá rodinné klání „Všenorský rekord“, pálení čarodějnic a spousta jiných pěkných akcí, které utužují společenský život naší vesničky,“ dodala místní patriotka. I když se mnohé změnilo, dodnes má podle ní místo své kouzlo.
Zvonce, kopretiny, kormoráni, morčáci, lysky
„Rostou tu zvonce a kopretiny. Na ostrůvku sedává párek volavek popelavých, labutí rodinku, co si vyseděla své mladé, chodí děti se školou pravidelně pozorovat. V zimě na Berounce bylo plno vodních ptáků, kteří se zde zastavili na cestě nebo přezimovali. Kormoráni, různé druhy morčáků, poláků, lysky a trvale tu bydlí několik rodinek labutí, kačen, volavky popelavé a roháč chocholačka. A možná i jiní, o nichž nevím. Děti sem chodívají krmit ondatry,“ uvedla.
Všenorská louka zkrátka opravdu žije. Setkávají se tam lidi, daří se tam životu zvířat. A všichni se logicky těší z toho, že nastává teplejší období roku, kdy bude i život na louce tak nějak „voňavější“.
Pietní Lišákova lavička
Na louce je i pietní místečko – Lišákova lavička. Postavili ji přátelé mladíka ze Všenor, který před dvěma lety tragicky zahynul. „Z Lišákovy lavičky se tak stalo místo, kde se pravidelně setkávají jeho kamarádi na to popovídat, zapálit svíčku, dát květinu nebo něco, co měl Honza rád – třeba plechovku piva. A protože miloval muziku, schází se tam občas jeho kapela si zahrát. Lišákova lavička tak už je dva roky v zimě i v létě stále obsypaná květy,“ uzavřela Formánková.
Louka, jak je vidět, je opravdu srdeční záležitostí obyvatel Všenor. Jak by také ne – pohodové místo u řeky nabíjí energií!
