Ve Všenorech jste realizovala pásmo přednášek o architektuře s názvem Dialogy s historií. Čeho se týkaly?
Minulosti, která začíná včerejškem, ale hlavně jejím odkazem pro budoucí generace, protože věřím, že architektura ovlivňuje jednání člověka, a vždy se musíme vypořádat s takovou situací, jaká v místě právě je, a reagovat na ni. Zvala jsem si hosty, kterými byli starostové a architekti z českých obcí, kterým se daří. Co to znamená, když řeknu, že se jim daří? To znamená, že tyto obce neslouží pouze jako noclehárna, ale lidi tam skutečně tráví většinu svého času – pracují tam i relaxují. Na příkladech skutečných realizací byly představeny ukázky úprav podobných obcí, jako jsou Všenory. A bylo jasně vidět, že to lze dokázat. Pro inspiraci je záznam z některých přednášek uložen k poslechu na YouTube. Tím, co měly všechny příklady společné, byl konstruktivní dialog mezi zastupitelstvem a veřejností jako nutná součást tvorby prostoru. A to bych přála všem obcím.
Zúčastnila jste se nedávné diskuse o budoucí podobě všenorské železniční zastávky. Jaký z ní máte dojem?
Můj dojem je takový, že zastupitelstvo tápe a neví, jak by se mělo zachovat. Z nějakého důvodu se brání vyslyšet hlas petice, kterou si lidi sami zorganizovali a v níž se vyjádřili, že si přejí zastávky zachovat. Jestliže se stane, že při takovém projednání náhle padne úvaha o vybudování nadjezdů a parkovišť na naprosto nečekaných místech, jako se to stalo při tomto jednání, pak to svědčí o impulzivnosti, nekoncepčnosti a nedostatku komunikace ve vedení obce. Podobné úvahy by měly být předem projednané s veřejností a jí odsouhlasené v rámci architektonické koncepce obce a v souladu s územním plánem. To, co by Všenory a jejich zastupitelé potřebovali, je architekt obce. Právě on by mohl být prostředníkem při podobných jednáních, jako bylo teď – mezi zástupci SŽDC, obce a veřejností, a mediátorem při výkladu smyslu a cíle územně plánovací dokumentace pro obyvatele. Zabránil by tomu, aby se náhodně odsouhlasilo něco, čeho později můžeme litovat.
Jste pro zachování původní zastávky s úpravami? Nebo byste upřednostnila výstavbu kopie?
Určitě jsem pro zachování původních zastávek a autenticity, pokud je to jen trochu možné. Při nahrazení stavby novostavbou je vždy riziko umělosti, ztráty ducha. Detaily, které tvoří celek a které bychom měli vytvořit nové, jsou pracnější, než jak jsme dnes zvyklí je zpracovávat, a také se musí umět. Myslím, že právě železniční zastávka, která je první stavbou, kterou člověk míjí při příjezdu do Všenor, by neměla ztratit svého genia loci. Je to pojítko s historií a odkaz do budoucnosti. Je v ní kontinuita času. Pro mladé generace, které teď ve Všenorech vyrůstají, ale nejen pro ně, to může být právě železniční zastávka, se kterou se mohou identifikovat a díky ní najít vztah k místu, ve kterém strávily určitý čas. Takových míst ubývá bez náhrady.
