Koupíte novou sedací soupravu, zrekonstruujete dětský pokoj nebo vyměníte proleželou matraci za novou. Starý nábytek rozeberete, večer ho vynesete před panelový dům a opřete o zeď vedle běžných popelnic s dobrým úmyslem, že ho buď odveze ranní svoz odpadu, nebo si ho někdo potřebný vezme. Pro tisíce obyvatel českých měst a sídlišť jde o zavedený zvyk, který považují za běžnou součást života. Z pohledu platné legislativy však tímto krokem zakládáte nelegální černou skládku. S tím, jak radnice hromadně instalují k odpadovým stáním moderní kamery a fotopasti, končí podobné vyklízení bytu nekompromisními pokutami v řádu desítek tisíc korun.
Zásadní omyl mnoha lidí pramení z představy, že běžní popeláři mají povinnost naložit všechno, co leží v bezprostředním okolí popelnic. Posádky svozových vozů na směsný ani tříděný odpad však objemné předměty ze zákona nakládat nesmějí – hydraulické lisovací mechanismy v autech nejsou stavěny na drcení masivních dřevěných desek, kovových konstrukcí či pružinových matrací. Města a obce tak musí na úklid nepořádku kolem kontejnerových stání najímat speciální úklidové čety s valníky, což ročně odčerpává z obecních rozpočtů desítky milionů korun z peněz všech daňových poplatníků.
Zákon o odpadech mluví v tomto ohledu naprosto jednoznačně. Odložení odpadu mimo místa k tomu určená je hodnoceno jako přestupek, za který může městská policie nebo příslušný městský úřad uložit fyzické osobě pokutu až do výše padesáti tisíc korun. Doby, kdy byli původci pohozeného nábytku nedohledatelní, navíc dávno skončily. Městští strážníci dnes běžně využívají kamerové záznamy s vysokým rozlišením, které monitorují kontejnerová stání dnem i nocí. Často stačí i drobná nepozornost – například zapomenutý přepravní štítek se jménem a adresou na krabici od nového spotřebiče – a úředníci mají v ruce přímý důkaz pro zahájení správního řízení.
Správná a zcela bezplatná cesta, jak se zbavit objemného odpadu, přitom existuje v každém městě i obci. Základní možností jsou sběrné dvory. Každý občan, který má v dané obci trvalé bydliště a řádně hradí místní poplatek za komunální odpad, může do sběrného dvora celoročně a zdarma odevzdat prakticky jakýkoliv objemný odpad – od starých koberců, skříní a křesel přes zrcadla až po vysloužilé elektrospotřebiče a nebezpečné odpady. Problém mohou mít pouze nájemníci bez trvalého pobytu v daném městě, ti se však mohou na sběrném dvoře prokázat nájemní smlouvou nebo dokladem o úhradě odpadu.
Města navíc pravidelně na jaře a na podzim organizují takzvané mobilní svozy, kdy do ulic na předem ohlášená místa přistavují velkoobjemové kontejnery. Pokud je vyřazený nábytek stále funkční a v dobrém stavu, stále populárnější alternativou jsou městská re-use centra, která dávají použitelným věcem druhý život, případně nabídka na internetových inzertních portálech v sekcích „za odvoz“. Často stačí funkční věc nafotit a zájemci si ji během několika hodin sami snesou z bytu a odvezou na vlastní náklady.
Vynést starou skříň či lednici k popelnici a doufat, že problém za vás někdo vyřeší, se dnes už zkrátka nevyplácí. Pár minut věnovaných naložení do kufru auta nebo domluvě odvozu do sběrného dvora vám ušetří nejen ostudu v sousedství, ale především tučnou složenku od městského úřadu.
Zdroj: PS, redakční text
