V pražském Domě fotografie v Revoluční ulici připravila Galerie hlavního města Prahy výstavu všestranného umělce Pavla Jasanského. Od 6. května do 31. srpna 2025 je zde prezentováno jeho bohaté celoživotní dílo, pohybující se v širokém časovém i tvůrčím oblouku mezi fotografií, malbou, sochami i videem.
Pavel Jasanský (1938 – 2021) byl původním povoláním geolog, avšak již od konce 50. let se věnoval fotografování, aby se posléze od 60. let plně koncentroval na tvorbu nejen fotografickou, ale také na výtvarné umění. V té době velmi úspěšně spolupracoval s předními hudebníky a divadelními soubory, navrhoval grafiku pro časopisy i divadelní scény, podílel se na designu mnoha gramodesek, plakátů i na multimediálních produkcích.
V 80. letech se od této úspěšné komerční tvorby odklonil a začal se profilovat jako jeden z klíčových autorů české fotografie a tvůrčí odvaha ho zařadila k průkopníkům intermediálního umění. „Z dělníka časopisů, gramodesek a výstav sám sebe povýšil na zcela svrchovaného tvůrce uměleckých obrazů,“ uvádí kurátor výstavy Pavel Vančát.
Inspirace Paříží
Současná výstava představuje mimo jiné také cyklus „Paristory“ (1967-1976) z cest do Paříže, který Jasanskému přinesl vytoužené umělecké uznání i inspiraci pro budoucí dokumentární projekty, jako byla například „Kniha života“ (1965-1985).
Monstrózní „Divák“
Protipól Jasanského dokumentární tvorby tvoří jeho multimediální díla a to počínaje spoluprací na projektu „Most“ (1981–1982). V průběhu 80. let se Jesenský přemalbami fotografií a multimediálními instalacemi začlenil mezi tehdejší průkopníky českého videoartu kolem Radka Pilaře. Vrcholem těchto intermediálních snah, v nichž došel z českých fotografů nejdál, je zřejmě první „videosocha“ v Čechách, monstrózní instalace „Divák“ (1989), socha sedící postavy, která má místo hlavy televizní obrazovku.
Vzpomínka na ztracenou civilizaci
Jasanského stěžejní dílo pochází z konce 80. let. Jde o rozsáhlý cyklus „Nová krajina, noví obyvatelé“ (1985-1990), který v obecném významu reflektuje pocity jedince v době socialismu. Fotograf a grafik Pavel Jasanský zde pracoval s realitou jako s koláží fragmentů a výjevů. Ukázal svět jako vzpomínku na civilizaci, jež ztratila svůj vlastní pevný referenční rámec a opustila samu sebe ve prospěch iluzí.
Kronika života
Závěrečnou kapitolu Jasanského díla na výstavě představuje projekt nazvaný „Podepsané fotky“ (1965–2015). Tato přehlídka osob, které autor fotografoval od 60. let až téměř do současnosti, je vlastně kronikou jeho života, vtělenou do těch druhých.
Napříč tvorbou Pavla Jasanského se zrcadlí jeho souboj s dobou a časem, s různými žánry a médii, celoživotní dialog s proměnami umění i společnosti. „Výstava završuje téměř dva roky práce na uspořádání otcova bohatého archívu. Plníme tím slib, který jsme mu s Pavlem Vančátem dali ještě za jeho života. Takový bláznivý pomník. Myslím, že by měl velkou radost,“ říká umělcův syn Lukáš Jasanský.
Zdroj: autorský text
