Václav Novák, plavec z Bubenče č. 34 (Wolkerova 5), věnoval roku 1817 část své zahrady zeti Josefu Hraběti, taktéž plavci, na vybudování domku č. 10. Hrabě – který se přitom vrchnosti zavázal 13 dní v roce vykonávat pěší robotu – se právě stal otcem Josefa, který se později vyznamenal na poli české hudby.
Josef Hrabě, narozený ještě v domě svého děda 14. března 1816 proslul jako kontrabasista a hudební pedagog.
V letech 1831-37 byl žákem profesora Václava Gauzeho na Pražské konzervatoři a od roku 1845 jej v této pozici vystřídal. Hrabě byl členem mnoha pražských orchestrů a vystupoval také jako sólista.
Pražská konzervatoř se za jeho časů a jeho přičiněním těšila mezinárodnímu věhlasu ve vyučování hry na kontrabas.
V letech 1846-52 byl jeho žákem Jan Josef Abert (1832 v Kochovicích – 1915 ve Stuttgartu) byl německý hudební skladatel, dirigent a kontrabasista, v letech 1867-88 dvorní kapelník stuttgartské opery, autor symfonie Columba a opery Astorga.
Mezi roky 1855-62 byl jeho žákem jeden z největších kontrabasistů přelomu 19. a 20. století, František Simandl (1840 v Blatné – 1912 ve Vídni), člen dvorní vídeňské opery a od roku 1870 profesor konzervatoře. Od roku 2002 se na počest významného rodáka Františka Simandla koná v Blatné každým druhým rokem Mezinárodní kontrabasová soutěž.
V roce 1851 dům od svého otce koupil Josef Hrabě, profesor konzervatoře, s tím, že svým rodičům vymínil právo dožití.
V roce 1862 pak Hrabě dům prodal c.k. rytmistru Janu sv. pánu Mottencloitovi.
Roku 1865 vydal profesor Hrabě učebnici Navedení k hraní na bassu a 86 etud pro kontrabas, které se dodnes používají na hudebních školách a staly se součástí mnoha pozdějších vydání a také koncertní variace a přepisy českých lidových písní.
Slavný kontrabasista zemřel 20. března 1870 na Malé Straně (Dražického náměstí 61/5)
na tuberkuly, jeho hrob je jeden z těch pěkně zachovaných na Malostranském hřbitově na pomezí Smíchova a Košíř.
