Ze 194 lidí popravených v období heydrichiády v Pardubicích chybí bližší informace o životech pěti osob. Některé jiné dlouho neznámé osudy obětí mapuje nová kniha Děs dýchl do tváře: Heydrichiáda a oběti pardubického Zámečku 1942, řekl historik a autor publikace Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd ČR (AV). Kniha, která vyjde 17. června, se podle Kyncla věnuje i lidem, kteří byli za vraždění zodpovědní – představitelům nacistické okupační moci a tuzemským udavačům. Kyncl podotkl, že název knihy vychází z úryvku básně ženy, jejíž manžel byl popraven.
Popraviště gestapa bylo v Pardubicích na místě dnešního Památníku Zámeček. Téměř dvě stovky lidí zde zahynuly mezi 3. červnem a 9. červencem 1942. Šlo o obyvatele nacisty vypálené obce Ležáky, příslušníky odboje, ale i desítky lidí, které na popraviště dostaly osobní zášť a udání od někoho, kdo je znal – souseda, známého či příbuzného.
Z dosud neznámých osudů lidí popravených v Pardubicích se podle Kyncla v knize nově podařilo popsat například život Václava Holého. „Byl to legionář, velmi důležitý člověk meziválečného vojenského vývoje na Královéhradecku,“ řekl Kyncl. Za protektorátu se Holý rychle zapojil do odbojové organizace Obrana národa. „Holý v roce 1942 ukrýval krajského tajemníka sociálních demokratů Josefa Vaňka. Holého zatkli 2. června 1942 a byl popraven 5. června 1942, jako nebezpečný element české národní inteligence. Člověk, který patřil do vojenské i intelektuální elity,“ popsal Kyncl. Ve stejný den jako Holý byl zavražděn Vaněk.
„V případě Pardubic ze 194 obětí chybí určit pět lidí. V popravčích protokolech jsou označeni jako osoby bez stálého bydliště. Možná šlo o tuláky, možná o lidi, kteří byli dopadeni, když se někde skrývali. Ale nejsme schopni k nim i přes veškerou snahu dohledat další informace. Pevně věříme, že až zveřejníme knihu, tak těch informací přijde mnohem více,“ podotkl Kyncl.
Kyncl se s pomocí archivářů, muzejníků i pamětníků zaměřil také na mapování životů pozůstalých – především osiřelých dětí. Popsal příběhy solidarity, kdy se dětí ujali sousedi či známí. „Z Pardubic máme příběh manželů Paloušových. Alvín Palouš, byl elektrotechnik a majitel místní továrny, se ženou Marií nemohli mít děti a adoptovali si chlapce. Manželé pomáhali parašutistům ze skupiny Silver A a byli zatčeni a popraveni. Chlapec byl ukryt přes sociální odbor pardubického magistrátu. Dovezli ho z Pardubic až k Domažlicím, jen aby z dohledu gestapa to dítě úplně zmizelo,“ popsal Kyncl.
K pátrání po jménech udavačů i osudech obětí pak Kyncl řekl, že jako nejúčinnější se ukázalo zjistit, odkud oběť pocházela a prostudovat tamní kroniku. „Většinou se tam záznam najde. Že ten člověk byl zatčen na základě něčího udání. Pokud ‚chytneme‘ i jméno udavače, tak pak lze přes místní příslušnost, třeba v Praze nebo v archivu v Hradci Králové, dohledat, že ten člověk byl postaven před soud a odsouzen,“ popsal.
Kyncl zmínil příběh sedmnáctiletého studenta z Náchoda, který, kvůli špatnému prospěchu, za prvního stanného práva udal své učitele. „Bylo odhaleno, že ten anonymní pisatel je on, vyloučili ho ze školy,“ řekl Kyncl. „Jenže on to samé zopakoval během druhého stanného práva. Tam už si pro něj přijelo gestapo a byl popraven za tzv. falešné udavačství,“ popsal. Dodal, že v období heydrichiády bylo v Protektorátu Čechy Morava za tento čin popraveno asi osm lidí. Kyncl také uvedl, že badatelům se ve výzkumech, z nichž kniha vychází, podařilo popsat síť udavačů, kteří působili na Pardubicku. Těchto 12 osob, kteří podle historika byli po válce odsouzeni, mělo na svědomí smrt 25 až 30 lidí.
Výzkum, z něhož publikace vychází, se věnuje i některým komisařům gestapa z Pardubic, Hradce Králové, Náchoda či Kolína. „Zajímal nás průběh heydrichiády i z hlediska zatýkání. Co vědělo gestapo, aby mohlo přimět zatčené odbojáře k tomu, aby promluvili, nejen samotným hrubým násilím. (…) Jaké informace chtěli a jak je získali,“ dodal.
zdroj: čtk
