Patřil k nejobsazovanějším českým filmovým hercům. V rolích zamračeného revizora Anděla, policejního rady Vacátka nebo opilého strážmistra Flanderky z Poslušně hlásím předvedl svou dokonalou profesionalitu, které byly obvyklé herecké výstřelky cizí. Na stará kolena se ale „spustil“ a pořídil si nemanželskou dceru.
Lásku k divadlu podědil Jaroslav Marvan po svém strýci, který byl nadšeným ochotníkem, a začínal hrát v Husově sboru na rodném Žižkově. Na prahu dospělosti ho ale nejdřív čekala úřední kariéra. Nejprve na poště, potom v dalekém Užhorodě, a když se vrátil, živil se jako výběrčí úvěrů. To se mu ale ze srdce protivilo. Naštěstí ho kamarád ze střední seznámil s Vlastou Burianem.
Nevděčník?
V divadle u Buriana, kterému přihrával k jeho vtípkům, začínal s gáží třicet korun za představení. Časem ale král českých komiků pochopil, jak je pro něj Marvan důležitý, takže mu začal platit královských 15 tisíc měsíčně. A kromě divadla se Marvan objevil také téměř ve všech Burianových filmech, díky čemuž získal ohromnou popularitu. Když však po válce začal mít Burian problémy kvůli údajné kolaborace s nacisty, Marvan se ke svému objeviteli a dobrodinci otočil zády.
A na rozdíl od Buriana mohl bez problémů pokračovat dál i po únoru 1948, kdy se proslavil v roli nerudného revizora Anděla na horách a později i na dovolené. Paradoxem je, že to byl původně Burianův nápad, ovšem bez přidaného budovatelského podtónu. Marvan se objevil v asi 200 filmech, ale jeho osudovou rolí byl rada Vacátko, šéf prvorepublikové pražské mordparty. Koncem 60. let natočil Jiří Sequens nejdříve třináctidílný televizní seriál Hříšní lidé města pražského a počátkem 70. let se stejným hlavním hrdinou pak ještě další čtyři celovečení filmy, například Pěnička a Paraplíčko nebo Partie krásného dragouna. První český detektivní seriál měl u diváků obrovský ohlas. A jedním z klíčových faktorů jeho úspěchu bylo i Marvanovo vyzrálé herectví. Syn Jiřího Vaňáska, skutečného prvorepublikového policejního rady, se nechal slyšet, že Marvan je ve své roli zcela věrohodný a že v něm vidí svého otce.
Jári, Mári a Alenka
Na své okolí Marvan mohl působit odměřeně, ale podle některých jeho blízkých kolegů jen za touto maskou ukrýval svou plachost. Na svou práci byl vždy dokonale připravený, ale podle vzpomínek například režiséra Františka Filipa nepatřil k těm, kdo by mimo hraní hýřil vtipem nebo se příliš bavil s okolím. Na rozdíl od jiných hereckých velikánů ani neproslul hereckými „tahy“, raději trávil čas se svou ženou doma. Jemu říkali Jári a jí Mári. Jeho žena ho milovala a opečovávala ho do nejmenších detailů.
Přesto se Marvan těsně pár let před šedesátkou „spustil“, jak tomu říkávala jeho žena. Na první pohled se bláznivě zamiloval do mnohem mladší herečky Národního divadla Aleny Jančaříkové a zplodil s ní dceru. Dokonce začal vážně mluvit o rozvodu, ale když bylo jejich dceři Alence rok, Jančaříková tragicky zahynula. Prý se nešťastnou náhodou otrávila svítiplynem, ale okolnosti její smrti byly podle některých pramenů opravdu podezřelé a nevylučují proto ani cizí zavinění. Alenku, ale i její nevlastní bratry Petra, dnes slavného moderátora, a Tomáše Jančaříky začala vychovávat matčina sestra a matka. A Marvan ji pravidelně navštěvoval. Často i se svou ženou Márinkou. Než ho však mohla jeho dcera, která dnes učí v Plzni angličtinu, poznat víc jako člověka, zemřel na rakovinu. Bylo jí pouhých třináct let. A i když po sobě Marvan zanechal obrovský majetek v podobě překrásné pražské vily, chalupy nebo téměř milionu korun našetřených na knížce, jeho dcera z peněz neviděla téměř nic. A na památku na slavného otce jí zbyly pouhé dva obrazy s jeho podobiznou.
ŘEKLI O MARVANOVI
Svatopluk Beneš: Jaroslav Marvan nesnášel kolegy, kteří zlehčovali svým osobním chováním a jednáním herecký stav. Bylo to ostatně patrné i na jeho zevnějšku. Byl vždycky slušně oblečený a upravený a jeho vystupování s tím vším dokonale harmonovalo.
František Filipovský: Vážil jsem si jeho nezměrné pracovitosti, profesionální poctivosti a vděčím mu zejména za to, že mne naučil přijít na zkoušku nebo na natáčení naprosto technicky a psychicky připravený.
Josef Vinklář: Jako herec byl dokonalý profesionál a z toho snad vyvěralo i to, že byl velkým maximalistou na všechny, ale začínal u sebe. Byl v tomto směru nekompromisní, leckdy se zdálo, že je až příkrý.
