Případ tehdy dvanáctileté Michaely Patricie Muzikářové, která počátkem roku 2017 nedošla do školy, dlouhé roky vzrušoval veřejnost, ale k žádnému konkrétnímu závěru se s ním policie nedobrala. Nicméně dnes je víc než pravděpodobné, že dívka byla zavražděná. Dokud se ale nenajde její tělo, bude tato kauza dál patřit ke kriminalistickým pomníčkům. A vrah už asi nikdy dopaden nebude.
Pouhých pět set metrů dělil Míšin domov od školy, kam ve středu 11. ledna 2017 zamířila. Nikdy do ní ale už nedošla. Když její matka zalarmovala policii, do pátrání se postupně zapojilo několik týmů specialistů i desítky dobrovolníků.
Ti prohledali okolí dívčina bydliště, pátrali v okolních lesích i na místní skládce. „Prolezli také kanály, popelnice i okolní garáže. Tam dokonce odklízeli i sníh na střechách,“ řekla tehdy pro iDNES.cz jedna ze sousedek ztracené Michaely. Avšak marně.
Po dvaceti dnech od jejího zmizení pak spáchal sebevraždu přítel její matky. Policisté ho již předtím několikrát vyslýchali a vzhledem k tomu, že byl v té době vyšetřován za pohlavní zneužití jiné dívky, patřil k hlavním podezřelým. Navíc se ukázalo, že Míša se ho bála a že její matka na jeho žádost policistům ohledně jejího zmizení několikrát lhala.
Jako s Aničkou
Lidé si brzy všimli až neuvěřitelných podobností tohoto případu s kauzou Aničky Janatkové, která zmizela v Praze v roce 2010. Devítiletá žákyně se ztratila cestou ze školy a její pravděpodobný vrah se jmenoval také Otakar, stejně jako Míšin otčím. Stejně tak spáchal sebevraždu, aniž mohli policisté dotáhnout vyšetřování do konce, přestože byli v obou případech přesvědčení, že mají co dělat s hlavním podezřelým. A proto se nepodařilo oba případy nikdy uzavřít, i když Aniččino tělo po půl roce vyhrabali ze země zvířata, v zahrádkářské kolonii, kde ji těsně po zmizení hledali policejní psi a kde se tenkrát našla její školní aktovka.
Sound of Freedom
Protože Míši tělo se ale nikdy nenašlo, existuje ještě jedna policejní verze. Podle ní by mohla Míša odejít z domova sama. Vzhledem k nedalekým německým hranicím a řádění gangů specializujících se na únosy lidí i dětí v těchto místech se ovšem nabízí ještě jedna možnost, o které ale policisté zřejmě neuvažovali.
Každoročně se v Česku ztratí několik tisíc dětí. I když většina z nich se během několika hodin či dnů opět vrátí domů, některé děti zůstanou nezvěstné už navždy.
A někdy i proto, že se stanou obětí organizovaného zločinu. Podle tvůrců filmu Sound of Freedom, který vznikl na základě příběhu bývalého agenta CIA Tima Ballarda, jsou takových dětí po celém světě desetitisíce.
Dutroux
I když výše zmiňovaný film se týká především Severní a Jižní Ameriky, také Evropa zažila obrovský skandál spojený s únosy dětí. Jeho hlavním anti-hrdinou byl belgický sériový vrah Marc Dutroux, který v letech 1995 a 1996 unesl, mučil a sexuálně zneužíval šest dívek ve věku od osmi do devatenácti let, z nichž čtyři později zavraždil.
Dutroux se hájil tím, že on sám je pouze článkem řetězu mezinárodního obchodu s dětmi, do kterého je zapojena evropská elita obchodníků, průmyslníků a politiků a který prý sahá až do nejvyšších pater belgické aristokracie. Jeho slova nepřímo potvrzovaly i podezřelé „přešlapy“ vyšetřovatelů, což rozzuřilo belgickou veřejnost natolik, že proti postupu soudu i policistů v desetitisícových zástupech vyrazila protestovat do ulic.
Bílá dodávka
A jen taková perlička na závěr. Dutroux unášel své oběti v bílé dodávce, se kterou křižoval belgickými silnicemi. Trochu to připomíná městské legendy o černé sanitce unášející děti, které se tradovaly v tehdejším Československu v 80. letech. A kterými se pak samy děti děsívaly při oblíbeném vyprávění hororů. Co se ale Míši týče, nejpravděpodobnější stále zůstává verze s pachatelem Otakarem.
