Zvuk, který se nese krajinou až na jeden kilometr daleko, připomíná dřevěnou řehtačku. Chřástal, který žije skrytě ve vysoké a husté luční trávě, kde si vytváří stezky, kterými dokáže velmi rychle a hbitě probíhat, patří mezi ohrožené druhy naší krajiny. Člověk o jeho přítomnosti ví obvykle jen díky typickému nočnímu volání samce.
„Volání samců lze slyšet od poloviny května do poloviny července. O výběru vhodného stanoviště k hnízdění rozhoduje především charakter bylinné vegetace, která by měla být alespoň dvacet centimetrů vysoká a současně i natolik hustá, aby se v ní chřástal mohl skrytě pohybovat. Často si vybírá louky, které jsou sečené nepravidelně, případně pozdně, nebo extenzivní pastviny. Roli hraje také přítomnost mokřin, pramenišť a vrbových porostů, kam se mohou chřástalové skrýt během sečení,“ vysvětluje Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické.
V lokalizaci chřástalů, kteří se ozývají nejčastěji v čase mezi dvaadvacátou hodinou večer a čtvrtou hodinou ranní, může pomoci i veřejnost mapováním, pro něž je potřebná kvalitní svítilna a mobil s aplikací na určení přesné pozice nebo přímo GPS přístroj. Právě přesná pozice má pro ochranu chřástala největší význam.
„Ideální je naplánovat takovou trasu, aby nejvzdálenější bod otevřené plochy nebyl dál než pět set metr od nás, abychom mohli s jistotou říci, že jsme volání slyšeli nebo ne. Pokud uslyšíme volat chřástala, pokusíme se jít blíže za hlasem, abychom mohli přesněji zaměřit pozici, odkud vychází. Za příliš větného počasí nemá cenu sčítání provádět, samci nemusí volat, a pokud volají, tak nejsou dobře slyšet,“ doplňuje pan Zámečník a připomíná: „Pro získaní kvalitních dat je nutné, aby byl každý jedinec zapsán do databáze zvlášť spolu s unikátní GPS pozicí.
