Když Luciin otec zemřel, matka dceři sjednala sňatek s bohatým pohanem. Lucie nesouhlasila a požádala matku, aby jí dala věno, které chtěla rozdat mezi chudé. Matka s touto žádostí nesouhlasila. Chtěla si část věna ponechat s tím, že mezi potřebné bude rozděleno teprve po její smrti. Když snoubenec zjistil, že jeho nevěsta rozdala všechen majetek, tak ji udal u konzula kvůli tomu, že vyznává křesťanskou víru. Když se Lucie dozvěděla se, že se jejímu nápadníkovi nejvíce na ní líbí její oči, tak si je vyloupla a poslal mu je. Druhý den jí Panna Maria obdařila ještě krásnějšíma očima.
Protože si Lucie chtěla zachovat mravní čistotu, soudce rozhodl, že bude zneuctěna. Měla být poslána do nevěstince. Nikdo s ní však nedokázal pohnout z místa, ani vojáci, ani pár volů. Nepohnulo s ní ani několikeré mučení, které měli pronásledovatelé křesťanů tolik v oblibě. Nakonec jí kat vrazil dýku do hrdla. Podle jiné verze jí sťal hlavu mečem.
Na obrazech Lucii snadno poznáme podle toho, že drží na podnosu vydloubnuté oči. Vůl, dýka nebo meč odkazují k jejímu mučednictví, olejová lampa na její jméno.
Výskyt jména Lucie
Toto jméno má asi 112.000 lidí a věkový průměr je 27 let. Do 40. let minulého století se nevyskytovalo, mírný nárůst nastal v 50. letech, v 60. to již byly stovky a vrchol byl v průběhu 80. let (přes 4.700). Od té doby nastal sestup přibližně na 1.000 za rok.
Obchůzky lucek
V předvečer sv. Lucie (13. prosince) chodívaly „lucinky“. Někde to bývala děvčata asi čtrnáctiletá, ustrojená tak, aby je nikdo nepoznal. Umyly se, foukly do ošatky mouky a tak si obličej zabílily. Nebo si zakryly tvář maskou, ze které vystupoval dlouhý ostrý zoban. Na tělo si navlékly bílé šaty a na hlavu si daly bílý šátek nebo čepec. Obchůzka lucek byla ještě před sto padesáti rozšířena téměř po celých Čechách i Moravě a probíhala takto:
Příchod lucek (z okolí Orlíku)
Takto oděné dívky vešly do světnice a pozdravily…
První chová v klůcku (v hadříku) zabalené dítě
(usedla pak na stoličku a hejčkala dítě),
druhá má hadr a rýžový kartáč
(klekla na zem a napodobovala mytí podlahy anebo přiklekla ke kamnům a začala rozdělávat oheň),
třetí měla březovou metlu
(hledala děti a nutila je k modlení),
čtvrtá košíček s ovocem a cukrovím
(rozdávala modlícím se dětem ovoce a cukroví)
pátá štětku na bílení
(se štětkou napodobovala bílení),
šestá byla přestrojena za kněze, měla totiž přes sebe ještě černou plachýtku a na hlavě kněžský kvadrátek (dívka-kněz vstoupila doprostřed světnice, vykropila ji svěcenou vodou a modlila se z nějakých knížek).
Krajové odlišnosti
Nejčastějším nástrojem lucky byla vařečka nebo kvedlačka, jen někde peroutka.
Na Plzeňsku chodily kdysi „lucky“ v bílém rouše vycpané hrachovinou. Kdo se nechtěl modlit, tomu nadělovaly metlou.
Na Poděbradsku „lucka“ v bílém rouše obcházela po domech, prohlížela přízi, klepala přes prsty přadleny a děsila děti a někde i nabízela křížaly.
Někde prý se děti na den sv. Lucie bály. Říkalo se, že chodívá Lucie, bílá, dlouhá a rozcuchaná žena a straší děti, že si je vezme, když budou neposlušné.
Kolem České Třebové na den sv. Lucie v mnohých vesnicích nepředli.
V některých obcích, zvl. na Kyjovsku, chodí po obchůzkách „luca“. Je zamotána v bílé plachtě, tvář má zabílenou moukou, v ústech velké zuby udělané z řepy, v ruce má srp nebo kosu. Jinde zase nosí dlouhý dřevěný nůž na pocuchání prádla nebo jen husí péro. Když vejde do domu, nesmí promluvit ani slovo, jen syčí a brousí si srp či kosu. Pohybem naznačuje, že všem setne hlavu. Jinde má v ruce peroutku a ometá prach. S luckama chodil také „lucák“, když se některý chlapec se převlékl za starého dědka s fajfkou v puse.
Na Přerovsku se za lucky ustrojili rozjaření mládenci, vymetaly dům a proháněli hospodyně.
Ve středních Čechách chodila před svátkem sv. Lucie po domech žena celá v bílém s velikým nožem. Sháněla se po dětech a chtěla jim párat břicha, jestliže se o adventu nepostily.
Na Valašsku ten den přadleny dokonce vynášely kolovraty na půdu, aby nemohly být podezírány z toho, že na tento svátek předou.
V Čechách, v mnoha vesnicích, chodily ženy, převlečené za lucky, dohlížet na to, aby hospodyně v tento den nepředla. Když zjistily, že tomu tak je anebo že se dere peří, tak ho rozfoukaly (což nedalo velkou práci, stačil malý průvan) a kužel s předivem, tedy, co napředla, si odnesly.
V některých regionech chodila lucka jako loutka s koňskou hlavou v čele rozverného průvodu.
Jinde je zapsáno, že lucka si vzala na hlavu králičí kožku, oblékla si obrácený kožich a v „zakrvácené“ ruce držela nůž. Když tak vpadla za tmy do světnice, kde nebylo mnoho světla a svítilo se třeba ještě loučemi, lekli se nejen dospělí, ale především děti a rázem byly zticha a i ti největší zlobilové „zkameněli“.
Opravdu noci upije?
Ano. Vysvětlení tohoto jevu musíme hledat v zákonech nebeské mechaniky. Během podzimu se zemská osa odklání svojí severní částí od Slunce,takže Slunce zapadá stále dříve a vychází čím dál později – den se krátí.
Protože ale současně Země podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce zrychluje svůj pohyb, přibližně 13. prosince (tedy na Lucii) se stane, že Země se na své dráze posune za jeden den o větší úsek než než za den předešlý, ale přitom se nestačí otočit dost na to, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den. Lucie tedy skutečně noci upije. Z téhož důvodu ale Slunce vychází ještě později, než by vycházelo „normálně“. Tím se vyrovná „zpoždění“ západu Slunce. A tak Lucie zároveň dne nepřidá, ale naopak, stále ubírá. Až do slunovratu.
A tomu odpovídá i pořekadlo o zívající slepici. Nevím, jestli je nutné dodat, že slepice nezívá. I když jsme kdysi měli doma slepice, tak dělaly všechno možné jako jiní ptáci, ale určitě nezívaly. Slepičí zíávnutí tedy neexistuje stejněm, jako se na Lucii neprodlouží den.
