Povstalci si byli vědomi toho, že proti případnému německému útoku zvenčí nemají moc šancí, takže v noci z 5. na 6. května vyrostlo v Praze asi 1600 barikád. Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti.
První nápory německé armády na sebe nenechaly dlouho čekat, německé stíhače tanků StuG a tanky PzKw III, IV se začaly probíjet do města.
Povstalci bojovali i ve vnitřním městě s německou posádkou, přičemž nacisté se stále snažili zmocnit důležitých objektů.
Do povstání se aktivně zapojili i příslušníci protektorátního vojska, kteří též přivezli povstalcům velký počet zbraní a munice.
6. května začala Prahu bombardovat i jednotlivá německá letadla, kobercové bombardování se však neuskutečnilo díky tomu, že většina německých strojů byla zaměstnána boji s Rudou armádou.
Boje na barikádách zastavovaly postup nacistů, kteří začali na mnoha místech používat nelidský způsob jejich dobytí, když před svými tanky hnali proti nim české muže, ženy a děti, kteří se bojů neúčastnili jako živé štíty.
V Praze 6, v tehdejších pražských obvodech XVIII. a XIX., vznikaly barikády už před výzvou, dopoledne a odpoledne 5. května.
V Břevnově na Bělohorské třídě, před hostincem U Bílého lva, započala stavba barikády 5. května půl hodiny před polednem. Barikáda byla zpevněna nákladním vozem a tramvají. Tuto barikádu se snažilo ještě před polednem zasáhnout německé letadlo, bomba však spadla do činžovního domu ve Šlikově ulici číslo. V domě byl obchod, kde čekali lidé, šestnáct jich zaplatilo životem.
Mezi prvními byly také barikády na dnešní Evropské v prostoru Hadovky a Sekyrky, další barikády vznikaly v Bubenči v Terronské ulici nebo v Suchdole.
Bubenečská barikáda byla opatřena protitankovou pastí.
Po celopražské výzvě v noci z 5. na 6 května pak byly postaveny další barikády a zátarasy. Vznikaly na všech výpadových silnicích a každá důležitá dopravní komunikace a cesta byla uzavřena. Tyto překážky blokovaly hlavní ústupové cesty z Prahy na západ. Byly to především tři výpadové silnice na sever do Saska – přes Bubeneč a Podbabu na Velvary, další z Evropské, tehdejší Velvarské, přes Jenerálku na Horoměřice a Velvary a přes Liboc kolem letiště na Slaný a Teplice.
Na západ vedly dvě důležité výpadové silnice – jedna přes Břevnov na Karlovy Vary a do Bavorska, druhá z Karlovarské odbočkou k Bílému Beránku u Řep na plzeňskou silnici na Beroun, Plzeň, Mariánské lázně do Německa.
Mezi nejvýznamnější patřila barikáda v Terronské ulici, zpevněná nákladním automobilem, zatíženým kamením a hlínou. Další byla postavena v Podbabské, jiná v Jugoslávských partyzánů, Čínské, tyhle barikády pojmenovali zdejší hospodu U Červenků na dlouhá léta – Na barikádách.
Další barikády byly v Koulově, Ve Struhách, pod železničním viaduktem dráhy vedoucí z bubenečského nádraží do sladovny a dalších 12 v dejvicko-bubenečském prostoru na jih od Vítězného náměstí.
V prostoru Hanspaulky bylo 12 důkladných barikád, významná byla i barikáda na Jenerálce.
Celkem bylo v Bubenči 17 barikád, v Břevnově a Střešovicích jich bylo 43, v Dejvicích, Vokovicích, Veleslavíně a Liboci dohromady 46, v Ruzyni a Suchdole po čtyřech a v Lysolajích dvě.
