• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Záhada hradčanské kadetky. Devatenáct mužů se ztratilo, nenašli se živí, ani mrtví

    9.5.2019
    Další fotky

    Těžko si dnes představit, že druhá světová válka prošla ulicemi, kterými chodíme…

    Krátce po poledni 5. května 1945, kdy v Praze začalo povstání, převzali zaměstnanci ČSD v Dejvicích pod svoji kontrolu dejvické nádraží.
    V té době stál na kolejích menší vlak se sanitním materiálem, hlídaný asi patnácti staršími příslušníky wermachtu. Zaměstnanci stanice dojednali s velitelem této stráže, že Němci předají vlak a složí zbraně. Vše proběhlo v klidu, bez jediného výstřelu. Němečtí vojáci odešli do čekárny, zjevně rádi, že pro ně vojna tak šťastně skončila.

    Z nedaleké kadetky – tehdy kasáren Adolfa Hitlera a dnes sídla ministerstva obrany – odkud je na nádraží dobře vidět, pozorovali předávání vlaku velitelé náhradního praporu 2, který patřil ke smutně proslulé pancéřové divizi Das Reich.
    Pod vedením SS-Hauptsturmführera Karla Hauschilda (*1919) vyrazili esesáci z kasáren a obklíčili nádraží. Zahájili palbu, která mohla být jen stěží opětována – obránci nádraží měli jen málo zbraní a munice.
    Zakrátko – za cenu šesti mrtvých a čtyř zraněných Němců a jednoho mrtvého povstalce (Jiří Rakovec) – vnikl oddíl esesmanů na nádraží a zadržel tam několik desítek lidí, převážně civilistů, včetně těch, kteří čekali na vlak. Pak byli všichni muži – asi šedesát – odvedeni do kadetky. Na kasárenském dvoře byli podrobeni prohlídce. Účastnili se jí i velitelé SS-praporu Krüger, SS-Hauptsturmführer Paul Claus (*1915) a Hauschild.
    U koho byl nalezen náboj, nůž nebo obušek byl postaven do zvláštní skupiny. Nakonec jich bylo devatenáct, mužů a chlapců – mezi nimi všichni, kteří měli na sobě nějakou uniformu, železniční nebo policejní.
    Ostatní byli odvedeni do učebny ve 2. nebo 3. patře.

    Výstava Nezlomená armáda připomíná období 2. světové války. Morální základy Mnichov nezničil

    Skupina devatenácti stála až do večerních hodin na nádvoří před hlavní budovou. Později byli – podle výpovědi svědka Jana Sluky – odvedeni esesáky do valů nad tiskárnou, kde byla malá střelnice. Viděl z okna několik esesáků, stojících na valech a vzápětí bylo slyšet střelbu. Pak esesáci sešli z valů a vzápětí bylo slyšet několik jednotlivých ran. Po chvíli se vrátili ze střelnice už jenom esesáci.

    Krátce poté vstoupil do místnosti zadržených velitel SS-Obersturmbannführer Eduard Krüger (*1912 v Jarmenu) a oznámil, že muži byli zastřeleni. Takové prohlášení, skoro přiznání, bylo ale neobvyklé. Totéž slyšel od strážného i Václav Honč, který byl spolu s dalšími druhého dne, 6. května, nucen kopat v prostoru tiskárny a střelnice jámu.
    Také pozdější výslech příslušníka 2. praporu SS Ferenze Schiszlera potvrdil, že skupina byla zastřelena.
    Rozkaz k exekuci podepsal Krüger.

    Podle svědectví doktora práv Karla Richtera byli přeživší zajatci osvobozeni průzkumníky Rudé armády 9. května ráno.
    Později byly zahrady i přilehlé okolí kadetky pečlivě prohledány, ale žádné hroby nalezeny nebyly. Přesněji – byly odkryty čertvě zaházené jámy, ale bez těl.
    Nikoho z devatenácti mužů už nikdo nikdy nespatřil.

    Krvavé vraždy studentů. To byla nacistická zvěrstva v roce 1939. Jak je možné, že na ně 17. listopadu zapomínáme?

    Po válce svitla naděje. Při pátrání v okupačních zónách Německa sdělily americké úřady, že některé osoby byly po válce evidovány v zajateckém táboře Sondhoffen u Bodamského jezera. V srpnu 1945 byli tito muži, vlastnící osobní doklady na jména hledaných, z tábora propuštěni. Odcestovali s transportem do Československa.

    Zdá se tedy, že muži – mrtví anebo živí – byli odvezeni na neznámé místo a šaty a doklady po nich použili esesáci k útěku.

    Na zdi hradčanské kadetky, při vjezdu do objektu ministerstva obrany, je umístěna pamětní deska tohoto znění: PAMÁTCE 17TI HRDINŮ, KTEŘÍ DNE 5. 5. 1945 POLOŽILI ŽIVOTY ZA SVOBODU SVÉHO LIDU.
    Pak je seznam pohřešovaných. Byli to: Josef Benda (34 let), František Beneš (27), Lubomír Benetka (16), Ladislav Beránek (18), Jiří Černý (23), Jan Grimm (21), Alexej Gruepner (22), Josef Jícha (18), Jiří Kostlivý (19), Miloš Leskovec (19), Ivo Mladý (22), Walter Müller (*1924), Jaroslav Šťástka (32), Václav Vávra z Jenče (34) a Miroslav Voráček (21).
    Mnou uvedených jmen je šestnáct, vynechal jsem sedmnácté jméno dvaapadesátiletého armádního nadporučíka Jaroslava Primase, který podle spoluvězně z kadetky Karla Richtera incident přežil.
    Naopak do počtu chybí jména Emanuela Červeného a otce a syna Štikových.

    Zdroje – dt: Hlas revoluce, 1977; Václav Junek: Cena lidské tváře, Olympia, 2015

    FOTO: Devatenáct zmizelých

    Devatenáct zmizelých - 1 M. Horákové, kadetka, 03Devatenáct zmizelých - OLYMPUS DIGITAL CAMERADevatenáct zmizelých - 4 sstDevatenáct zmizelých - 5 kadetka 1907+íéýDevatenáct zmizelých - 6 kadetka
    Další fotky
    Devatenáct zmizelých - 7 nádraží 09Devatenáct zmizelých - 8 nádr (8)Devatenáct zmizelých - 9 krügerDevatenáct zmizelých - 99 richter

     



    Nepřehlédněte