Bílkova pražská vila je znovu otevřená veřejnosti

29.6.2022
Fefík

Krátce před letními prázdninami se pro veřejnost znovu otevřela pražská Bílkova vila, uzavřená od loňského podzimu kvůli přípravě nové stálé expozice.

Kromě ní naleznete také v podkroví vily výstavu s názvem František Bílek a Otokar Březina. Tyto dva umělce spojoval vztah na bázi přátelství a současně tvůrčí inspirace. Pro oba byl stěžejní důraz na duchovní poslání díla, které nadřadili formálnímu estetickému výrazu. Rozhodli se proto svá mystická poselství povýšit na hlavní smysl své symbolistní tvorby, ke kterému ale, přes zdánlivý soulad, každý z nich směřoval vlastní, osobitou cestou.

Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910–11 podle vlastních plánů. Bílek byl především sochař a grafik, ale jeho náboženské pojetí umění ho vedlo k potřebě utvářet celá prostředí, ve kterých by se jeho díla uplatňovala v mnohostranném působení, naplňujíc své poslání spiritualizace lidského života.

Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat „život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy – sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou.“ Segmentovitý půdorys stavby lze číst jako stopu kosy sklízející obilí. Nápadný je rovněž tvar sloupů připomínajících staroegyptskou chrámovou architekturu. Režná cihla a hrubě opracovaný kámen přibližují dílo přírodě a lidské práci. Nepravidelně členěnému interiéru dominuje vysoký ateliér jako přirozené pracovní a duchovní středisko stavby.

Od roku 1963 je Bílkova vila spravována Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.

Nepřístupný a zapomenutý hřbitov u Stromovky. Jaká ho čeká budoucnost?

 

V červnu 2022 se u příležitosti 150. výročí narození Františka Bílka (1872 – 1941) pro veřejnost znovu otevřela hradčanská Bílkova vila. Cílem nové stálé expozice bylo odstranění rušivých a nepůvodních prvků i citlivější přístup k samotným interiérům. Ty nyní působí více zabydleně a umělcova díla jsou v nich nainstalována s ohledem na svou spirituální podstatu. Na rozdíl od chýnovského domu, kde lze spatřit převážně pozdní umělcovu tvorbu a jeho práce s husitskou tématikou, prezentuje expozice v pražské vile zejména sochařova raná díla nabitá intenzivním mysticismem.

V někdejší prostorné dílně jsou vystaveny exaltované monumentální sochy a figurální kompozice charakteristické organickými formami, výraznými siluetami a patetickými gesty. Prostoru dominují tmavě mořené figury Úžasu, Mojžíše a kolosální návrh pražského Husova pomníku (1901). Nejpůsobivější jsou Bílkovy práce ve dřevě – materiálu, který jeho naturelu nejvíce konvenoval. Pozoruhodná je ovšem také umělcova vlastní grafická a keramická tvorba doplňující sochařská díla rozmístěná v prostorách rodinné jídelny, Bílkovy pracovny a dalších místnostech, v nichž jsou tematicky prezentovány umělcovy počáteční práce, pomníkové návrhy a podobizny. Největší místnost prvního patra domu je věnována pozoruhodnému modelu Žižkova pomníku (1912 – 1925).

Zdroj: Galerie hl. m. Prahy



Nepřehlédněte