Čtyři mrtví padli za oběť řádění šíleného muže v uniformě se samopalem. Důvod? Byli jen v nesprávný čas na nesprávném místě. Co přesně se odehrálo v hlavě jinak vzorného vojáka se už nikdy nedozvíme. Krátce před zadržením, kterému předcházela automobilová honička jak z akčního filmu, si přiložil k hlavě samopal a stiskl spoušť.
Nedělní červnové ráno roku 1980 se vydal vedoucí restaurace Kadrnožka nedaleko obce Holostřevy na devátou do práce. Když se však snažil dostat do dveří, bylo zamčeno a zevnitř zámku byl klíč. Zvonil, křičel a házel do oken kamínky, ale nikdo na něj nereagoval. Přitom auta kuchařky i servírky už parkovala před domem a o zeď bylo opřené i kolo pomocnice. Pak si všiml v jednom ze skel stop po kulce. Okamžitě se vydal na nejbližší služebnu Veřejné bezpečnosti do Boru u Tachova.
Zběh se samopalem
Ti tam už věděli, že z kasáren ve Vysočanech nedaleko Boru v noci zběhl svobodník Lubomír Bugár. A s sebou si vzal také samopal vzor 58 a několik set nábojů. Policisté se tedy také ozbrojili samopaly a vydali se zjistit, co se v Kadrnožce odehrálo. Hned po příjezdu si vedoucí restaurace Pavel Punčochář všiml, že kuchařčin automobil – světle zelená Škoda 110 R coupé – tam už nestojí, přestože před jeho odjezdem na bezpečnost tam ještě určitě stál. Tím si byl jistý.
A když se policisté dostali opatrně dovnitř, nikoho živého tam už nenašli. Pouze čtyři mrtvá těla – sedmadvacetileté kuchařky A.M., osmadvacetileté servírky M.V., sedmapadesátileté pomocnice A.F. a devatenáctiletého brigádníka A.C. První dvě ženy byly svlečené donaha a přikryté dekou a utěrkami. Brigádník už tam vůbec být neměl, směna mu skončila den předtím, ale protože už bylo pozdě, rozhodl se tam ještě přespat. A to se mu stalo osudným.
Všude po restauraci byla krev, vystřílené nábojnice ze samopalu a stopy kulek. Nalezli tam také blůzu od stejnokroje s hodností svobodníka, opasek s bajonetem, khaki kravatu a vojenskou lodičku se státním znakem. Předpokládali tedy, že s největší pravděpodobností jde o uprchlého Bugára, že je na útěku nejspíš právě ve škodovce Erku a že měl vedoucí Kadrnožky obrovské štěstí, protože v době, kdy se dobýval dovnitř, tam Bugár ještě pořád byl.
Honička jak z filmu
Policisté se ve svém pátrání tedy zaměřili na dnes již legendární Erko v hráškově zelené. Brzy se dozvěděli, že kolega mrtvých z Kardnožky, který měl ten den naštěstí volno, zahlédl servírčino auto nedaleko Mariánských Lázní. Později bylo zas viděno, jak jede směrem na Karlovy Vary a pak na Plzeň. Pálil si to rychlostí 140 kilometrů v hodině a policejní hlídky nechával za sebou. Příslušníci bezpečnostních složek si byli vědomi toho, že nebezpečný čtyřnásobný vrah se samopalem se nesmí do města piva dostat. Na pomoc si přizvali i armádu.
Když se obrovskou rychlostí prohnal i kolem policejního stanoviště poblíž Chotíkova na předměstí Plzně, nezastavila ho ani střelba. Měl už za sebou několik policejních aut, ale ujížděl jim dál. V táhlé zatáčce u statku na okraji plzeňské čtvrti Košutka se ho rozhodli zastavit za každou cenu.
Proč?
Jakmile se před nimi Bugár objevil, začali po něm pálit ze samopalů. Prostřelili mu přední sklo a pneumatiky. Následný smyk strhl auto do příkopu, kde se převrátilo na bok. Střelba utichla a bylo slyšet jen syčení páry unikající z prasklého chladiče. Policisté obestoupili vůz a vyzvali Bugára, ať se vzdá. Odpovědí jim byly jen čtyři výstřely ze samopalu. Nesměrovaly ale na ně – Bugár si přiložil k hlavě samopal a celé to sám ukončil.
Proč k tomu vůbec došlo, se kriminalistům nikdy zjistit nepodařilo. Podle svých kolegů z kasáren byl považován za vzorného vojáka, v přijímači byl vyhodnocený jako nejlepší vojín v četě i v celé rotě. Nikdy si prý na nic nestěžoval, byl přátelský a rád hrával na foukací harmoniku. V jeho rodné vesnici na Slovensku, kde byl také pohřbený, se proslýchalo, že měl v úmyslu prostřílet se na Západ. A badatel Slavomír Kozák naopak tvrdí, že jeho motivem mohla být pomsta otčímovi na Slovensku. Pravý důvod svých zločinů si však Bugár odnesl s sebou na věčnost.
Motorest nesl název po hajném Hubertu Kadrnožkovi, který zde předtím bydlel. Budova bývalé hájovny byla v 90. letech zbořena a dnes ji připomíná jen autobusová zastávka na křižovatce.
Zdroj: Tachovský deník, Wikipedia, Aktualne.cz
