Julius Petschek byl podnikatel a bankéř židovského původu, jehož sídlo se později nechvalně proslavilo jako úřadovna pražského gestapa. Je tak trochu symbolické, že tato německá složka za protektorátu sídlila právě v tomto domě. Petschek zemřel přesně před 94 lety.
Julius Petschek se narodil 14. března 1856 v Kolíně v rodině židovského obchodníka Moses Petschka. Byl sice českým, ale německy mluvícím podnikatelem a bankéřem židovského původu. Po úspěšných studiích na Právnické fakultně Univerzity Karlovy v Praze začal v roce 1878 pracovat na finanční prokuratuře. Pak působil ve vedení Anglo-rakouské banky a na burze rozšiřoval rodinný majetek. Investoval zejména v uhelném a sklářském průmyslu, pod jeho vládu patřila například Mostecká uhelná.
Spolu s bratrem Ignazem Petschekm patřil mezi nejbohatší podnikatele první republiky. Jejich společná firma kontrolovala v meziválečném období téměř polovinu evropské těžby hnědého uhlí. V listopadu 1920 založili vlastní bankovní dům Petschek a spol., pro který později Julius nechal postavit jako sídlo Petschkův palác. Ten se stal nechvalně proslulým především během druhé světové války, kdy byl známý jako tzv. „Pečkárna“. Dům za protektorátu zabralo německé gestapo jako svou hlavní úřadovnu. Probíhaly zde „výslechy“ a mučení českých vlastenců a odbojářů. Reinhard Heydrich zde nechal zřídit stanný soud, který ve většině případů odsouzené posílal na popravu nebo do koncentračních táborů. Mnoho českých vlastenců bylo umučeno přímo v jeho prostorách.
Nacisté budovu opustili v květnu 1945 a přešli do amerického zajetí bez újmy. Po válce v roce 1948 palác získalo Ministerstvo zahraničního obchodu, nyní budovu užívá Ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1989 se budova stala národní kulturní památkou a dnes je v památníku v suterénu umístěna rekonstrukce gestapácké mučírny přenesené z jiné místnosti.
Julius Petschek kromě podnikání také podporoval sportovní a kulturní aktivity pražských Němců, byl například velkým podporovatelem Nového německého divadla. Zemřel 22. ledna 1932 v Praze a válečného osudu svého paláce se „naštěstí“ nedožil.
Zdroj: KREJČOVÁ, Helena; VLČEK, Mario. Výkupné za život : vývozy a vynucené dary uměleckých předmětů při emigraci židů z Čech a Moravy v letech 1938-1942
