Píše se 3. srpen 1936 a americký vrcholový atlet, sprinter a dálkař James Cleveland „Jesse“ Owens na olympijských hrách v Berlíně získává zlatou medaili v běhu na sto metrů. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se nejednalo o černošského sportovce, který vypálil rybník všem bělošským na hrách, které měly být ukázkou árijské sportovní síly.
XI. letní olympijské hry se v roce 1936 konaly od 1. do 16. srpna v německém Berlíně. Většina soutěží se konala na říšském sportovišti s olympijským stadionem v centru města, které pro tuto akci nechal vybudovat Adolf Hitler, resp. se v této věci velmi angažoval jeho dvorní architekt Albert Speer. Hry měly být ukázkou německé pompéznosti a nadřazenosti, zejména pak koho jiného než árijské rasy. Hitler se v té době ještě alespoň navenek tvářil jako standardní „demokratický“ politik a hry měly rovněž ukázat v dobrém světle celé Německo. Olympiády se zúčastnilo 3 961 sportovců ze 49, což byl tehdy nový rekord v historii olympijských her, což jen dokládá monstróznost celé akce. K Hitlerově nelibosti se však nejúspěšnějším sportovcem her stal černošský atlet Jesse Owens z USA, který získal čtyři zlaté medaile. Nejúspěšnější německý sportovec Konrad Frey (gymnasta) získal „pouze“ tři zlaté a jednu stříbrnou medaili.
Černošský hrdina
Jesse Owens, který se stal hrdinou berlínských olympijských her, se narodil 12. září 1913 v Oakville v Alabamě. Sportování ho bavilo už od dětství, bohužel v době rasové segregace v USA to jako černoch měl velice těžké, musel dokonce potupně závodit v různých zábavných exhibicích s koňmi a jinými zvířaty. Na berlínských hrách ale předvedl v plné síle co dokáže, a to nejen Hitlerovi a celému Německu. Získal celkem čtyři zlaté medaile, v běhu na 100 a na 200 metrů, ve skoku dalekém a jako člen vítězné štafety na 4×100 metrů.
Vítězný Owens
Vítězství Owense tehdy zachytila na filmové kamery i dvorní kameramanka říšského kancléře Adolfa Hitlera Leni Riefenstahlová. K nelibosti samotného vůdce. Hitler se totiž s Owensem už po prvním vítězství odmítl setkat a poblahopřát mu k prvenství tak, jak bylo jinak obvyklé. Američtí delegáti poté německým pořadatelům vzkázali, že si buď Hitler potřese rukou se všemi americkými vítězi , nebo s žádným. Hitler se tak po tomto incidentu už raději předávání cen americkým vítězům neúčastnil.
Albert Speer později napsal, že byl Hitler vítězstvím Owense a úspěchy černochů, které považoval za primitivy, jejichž tělesná konstituce je nespravedlivě odlišná od árijské rasy, otráven. Vůdce si přál, aby v budoucnu byli černoši z her vyloučeni. Objevily se však názory, které tvrdí, že k setkání Hitlera s Owensem došlo, ale mělo to být v soukromí v utajení.
Roosevelt stejný jako Hitler
Největším paradoxem her a tehdejší doby jako takové zůstává, že ačkoliv v USA probíhala rasová segregace a v Německu byli černoši naprosto vyloučeni z veřejného života, tak v olympijské vesnici byl život organizován absolutně bez jakékoliv diskriminace. Owens a další černošští sportovci zde bydleli a stravovali se netradičně společně s bílými kolegy. To už ovšem pro Owense neplatilo při návratu do USA.
Slavnostní recepce na počest úspěšných amerických sportovců se po jejich návratu do USA konala v newyorském hotelu Waldorf Astoria. Patrně největším paradoxem zůstává, že na tuto recepci, která oslavovala zejména Owensovy úspěch, samotného Owense nevpustili a nepřivítali jako hrdinu, medailista musel projít zadním vchodem, přesněji vstupem pro zaměstnance. Prezident Roosevelt ho rovněž nikdy nepozval na návštěvu do Bílého domu, ačkoliv jiní olympionici pozvaní byli.
Zdroj: HILTON, C. Hitlerova olympiáda
