Češi uměli využívat strachu, který z nich šel. Kde se vůbec vzalo, že jsou Češi lidojedi

28.5.2019
Karel Dudek
Další fotky

Také nemáte rádi flagelantství a pesimismus některých lidí, že? Druhým extrémem je myslet si, že naše země je pupek světa. Nejsme ani jedno, ani druhé. Kulturní standardy jsou v této zemi dostatečné k tomu, abychom si neuřízli ostudu nikde, pokud se jimi budeme řídit. Neznalost se dá omluvit vždy, hulvátství nikdy, to platí univerzálně. A jen tak mimochodem, pokud si vezmu do sandálů jednu ponožku fialovou a druhou zelenou, je to čistě jen moje věc, a nikomu po tom nic není. Stejně tak, když si nevezmu žádné.

Praha 1 přepracovává projekt rekonstrukce Juditiny věže

Každý národ má nějakou kuriozitu či máslo na hlavě, pro kterou je terčem anekdot, karikatur nebo uštěpačných kritik od svých sousedů. Ale kde se to vůbec vzalo, že jsou Češi lidojedi? To už je trochu přehnané, ne? Nemusíme do mladší doby kamenné. Tehdy bylo rituální pojídání srdce zabitého nepřítele celkem běžné, bylo to výživné, a síla jedlíka se zdvojnásobila. Úplně stačí přesunout se do dvanáctého století. Byla to krásná doba, kdy se tasil meč za křivý pohled.  Diplomacie Otce vlasti se dostavila až o dvě století později. Císař Svaté říše římské, Fridrich I. Barbarossa dělal svému jménu opravdu čest. Pacifikoval kdeco, a v roce 1157 se rozhodl zkrotit odbojná italská města. Prvním městem, které přišlo na řadu, bylo město Milán, v roce 1158. Pomoc císaři přislíbil polský i uherský král.

Italské město Milano. Na otočku do centra módy a dobrého jídla

Od českého knížete byla pomoc samozřejmostí, byla to jeho povinnost, jako císařova vazala. Ten termín nezní hezky, avšak nesmíme v něm spatřovat nějakou absolutní podřízenost a otroctví.  Povinnosti vůči sobě měli oba. A Římští císařové a králové se snažili vždy s Čechy vycházet dobře. Ne že by neměli dost sil je přinutit k poslušnosti, ale bylo by to kontraproduktivní a oslabilo by je to podstatnou měrou. S Čechy bylo vhodné vycházet po dobrém. Pochopil to i Barbarossa, když v lednu 1158 udělil knížeti Vladislavovi královskou hodnost. Vzápětí si však vybral úroky.

FOTO: Miláno 1158

Miláno 1158 - Miláno 1158Miláno 1158 - Vladislav I. český králMiláno 1158 - Barbarossa a synovéMiláno 1158 - Miláno v roce 1158 podruhéMiláno 1158 - Korunovace Vladislava I.
Další fotky
Miláno 1158 - 12 století EvropaMiláno 1158 - Milánská kořist

Rozhodl se vytáhnout k Milánu a česká armáda byla již tehdy obávaná pro svoji krutost. Císař vsadil na dobrého koně. Rozvodněná řeka Adda, a stržené mosty vypadaly jako nepřekonatelné překážky pro každou armádu. Češi jako jediní postavili pontonový most z prázdných člunů, pobili překvapené obránce pod hradbami, a zajistili přechod hlavní části armády.

Zvěsti o krutosti a nelidskosti jakýchsi divochů, žijících za Alpami, to vše ničilo morálku obránců města. A Češi uměli využívat strachu, který z nich šel. Na dohled městských hradeb opékali figuríny z těsta, protože mezi Milánskými šla zvěst, že Češi jsou lidojedi. Město kapitulovalo v září 1158. Češi se vrátili domů ověnčeni slávou a kořistí. Jeden z takto ukořistěných svícnů je dodnes v chrámu sv. Víta.

 



Nepřehlédněte