Světová data o pohybové aktivitě dospívajících nejsou příznivá. Nová mezinárodní analýza zveřejněná v časopisu The Lancet Global Health, která zpracovala data ze 140 zemí a více než tří milionů účastníků, ukázala, že teenageři se celosvětově hýbají průměrně jen 2,7 dne týdně. Doporučenou hodinu pohybu denně splňuje pouhých necelých 14 procent dospívajících, přičemž téměř čtvrtina z nich se podle vlastních slov nezapotí ani jeden den v týdnu.
Česká republika se v tomto srovnání řadí nad světový průměr. Čeští mladí ve věku 11 až 17 let se pohybují více než čtyři dny týdně a neaktivních je méně než desetina z nich. Spoluautorem studie je Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, která o výsledcích informovala v tiskové zprávě.
Studie přitom nebyla zaměřena výhradně na organizovaný sport, do pohybové aktivity se počítal jakýkoliv intenzivnější pohyb střední až vysoké intenzity, ať už ve škole, nebo ve volném čase. Přesto výsledky za celý svět zůstávají alarmující a celková úroveň pohybové aktivity se podle Hamříka drží zhruba patnáct let na stabilní, avšak nedostatečné úrovni.
Zvláště zranitelné skupiny jsou přitom dobře identifikovatelné. „Méně pohybu mají především dívky a starší teenageři. Právě během puberty a při přechodu na střední školu je proto důležité hledat způsoby, jak děti u pravidelného pohybu udržet,“ popsal Hamřík. Ve středoevropském regionu, kam Česko patří a kde jsou výsledky relativně příznivější, je pokles aktivity u starších věkových skupin oproti mladším rovněž patrný.
Predseda Národní sportovní agentury Karel Kovář v reakci na studii připomněl, že sport neslouží jen těm, kteří sbírají medaile. Jde podle něj také o příležitost ke společnému prožívání a radosti z pohybu, přičemž zdravotní přínosy pohybu lidé podle jeho slov oceňují spíše až s přibývajícím věkem.
Autoři studie zdůrazňují, že překážky pro pohyb jsou nejen společenské a kulturní, ale také fyzické. Národní koordinátorka Programu Zdravé město Jitka Boušková upozornila, že pohyb se neodehrává jen v tělocvičnách, ale i v ulicích, parcích nebo cestou do školy, a proto musí být součástí městského plánování. Klíčová jsou bezpečná prostředí pro pěší a cyklisty i dostupná sportoviště, „ale i nabídka pro dospívající, kteří si ke sportu cestu nenašli, nebo s ním přestali.“
V Česku se podle Hamříka potřebujeme zaměřit především na dívky a starší teenagery a hledat způsoby, jak oslovit i ty, které běžná sportovní nabídka míjí.
Zdroj: autorský text / ČTK
