Hejtman Plzeňského kraje Rudolf Špoták (Piráti) předal čestné plakety za odvážné občanské postoje v době komunismu. Obdržel ji sedmdesátiletý Miroslav Skalický, signatář Charty 77, donucený k emigraci. Ocenění získal také osmašedesátiletý plzeňský právník Ludvík Rösch, který s manželkou podepsal petici Několik vět a byl spoluzakladatelem Občanského fóra v Plzni. Třetím oceněným je čtyřiapadesátiletý plzeňský právník Martin Svoboda, který šířil petice a samizdatové publikace a angažoval se v Hnutí za občanskou svobodu, řekla mluvčí kraje Eva Mertlová.
Skalický v 70. letech spoluorganizoval koncerty neoficiální hudební scény a poslechové diskotéky. Založil skupinu Hever and Vazelina Band, kde na převzaté melodie skládal provokativní texty písní, nejznámější je Tesilová verbež. V březnu 1975 byl mezi více než 20 zatčenými mladými lidmi z okruhu kolem skupiny The Plastic People of the Universe.
Za organizování přednášky Ivana Martina Jirouse a koncertu v Přešticích v prosinci 1975 byl za výtržnictví a užívání vulgarismů odsouzen na devět měsíců. Po propuštění podepsal Chartu 77. Stál u vzniku undergroundové komunity v Nové Vísce u Kadaně, kde pořádal koncerty. S Františkem Stárkem a Karlem Havelkou tam v roce 1979 vznikala první čísla samizdatového časopisu Vokno. Byl zadržován a šikanován StB. V červnu 1980 byl v akci Asanace donucen k emigraci. Žil ve Vídni, kde se živil jako tesař, kterým se původně v plzeňské Škodě vyučil. V 80. letech spolupracoval s Pavlem Tigridem. Do Československa pašoval exilové časopisy Svědectví, Listy a další protikomunistické tiskoviny. Po pádu komunismu se vrátil do vlasti. V bývalém mlýně na Třebíčsku vybudoval kulturní centrum.
Rösch v roce 1978 absolvoval práva v Praze a působil jako advokát. Před listopadem 1989 hájil řadu lidí, kteří se dostali do otevřeného konfliktu s komunistickým režimem. S manželkou v létě 1989 podepsali petici Několik vět a angažovali se i ve sběru dalších podpisů.
V listopadu 1989 se zúčastňoval demonstrací, poskytoval právní servis stávkujícím a zapojoval se do dalších aktivit. Byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Plzni a členem koordinačního výboru. S manželkou se významně podílel na obnovení nesocialistické advokacie. Od roku 1990 působil v zastupitelstvu Plzně. Rösch byl členem ODS a v letech 1994 až 1998 předsedou jejího klubu, v letech 1998 až 2002 šéfem klubu Unie svobody.
Svoboda se vyučil a několik let pracoval v národním podniku Metrostav v Praze. Pohyboval se mezi alternativně naladěnou mládeží a politickými aktivisty. Šířil petice a samizdatové publikace. Osobně se podílel na přípravě plzeňského samizdatového magazínu Pevná hráz. Angažoval se v Hnutí za občanskou svobodu a provozoval domácí samizdatové vydavatelství. Šířil petice, mimo jiné i Několik vět. Po zatčení během Palachova týdne v lednu 1989 navázal spolupráci s Emanuelem Mandlerem a Demokratickou iniciativou, jejíž činnost v západních Čechách koordinoval. V listopadu 1989 byl jedním z organizátorů protirežimních protestů, z nichž vykrystalizovalo plzeňské Občanské fórum.
Zdroj: ČTK
