Již staří Římané sázeli kaštany v průběhu tažení po Evropě a jak se dozvídáme z dějin, například řeckým vojákům jejich zásoby zachraňovaly dokonce i život. V dobách dřívějších byly jedlé kaštany využívány rovněž jako platidlo. V současnosti jsou však opět nasládlé plody kaštanovníku ve stále větší oblibě.
Kaštanovník jedlý, nazývaný rovněž kaštanovník setý, dorůstá do výšky 20 – 25 metrů a dožívá se věku 500 až 600 let, v některých oblastech i déle. Ve střední Evropě pak kolem 200 let.
Kaštanovník patří mezi silné alergeny, neměl by tedy být vysazován v obytných čtvrtích, ale spíše v lesích, sadech a hájích. Na rozdíl od této skutečnosti jsou však jeho plody známé jako jedlé kaštany výbornou alternativou pro lidi alergické na ořechy.
Jedlé kaštany jsou považovány za jeden z nejlepších zdrojů komplexních sacharidů, podobně jako i brambory. Jedlé kaštany však mají vyšší energetickou hodnotu než právě brambory. Obsahují rovněž vitamín C, jsou bohatým zdrojem vitamínů B1, B2 a B6 a vzhledem k nízkému obsahu cukru jsou též uváděny jako vhodná součást stravy kupříkladu i diabetiků. Vyšší podíl draslíku a minimální obsah sodíku je činí potravinou doporučovanou taktéž lidem se zvýšeným krevním tlakem. Jedlé kaštany jsou mimo jiné rovněž využívány jako poměrně bohatý zdroj vlákniny.
Kaštany prý blahodárně působí na naši nervovou soustavu, příznivě ovlivňují naši paměť a podílejí se i na kvalitě vlasů. Mají rovněž posilovat svaly, takže jsou doporučovanou potravou pro sportovce.
V kuchyni je kromě pečení můžeme též grilovat, dusit a smažit, a to jak na sladký, tak i na slaný způsob.
V Itálii a ve Francii se z jedlých kaštanů vyrábí alkohol a na Korsice a ve Švýcarsku je dokonce v oblibě tamní kaštanové pivo. Američané si zase zřejmě neumějí představit svého oblíbeného tradičního krocana bez kaštanové nádivky.
A co se uskladnění jedlých kaštanů týče, doporučováno je jejich zamrazení, neboť po rozmrazení si stále zachovávají svoji původní chuť.
