Přiznejme si, že osobnost generálova není širší veřejnosti příliš známa. Pokusíme se to napravit.
Josef Pešek se narodil 5. února 1884 v Chudenicích v okrese Klatovy. Po absolvování měšťanské školy v Přešticích a ve Stodě vystudoval dvouletou obchodní školu v Mělníku. Následně nastoupil jako jednoroční dobrovolník do 102. pěšího pluku c. a k. armády. Pak pracoval jako dělník a v červnu 1907 se oženil s Annou Tichou (1884 – 1945) z Prahy. Z manželství se narodily tři děti.
Přestože byl superarbitrací z armády v červnu 1912 propuštěn jako „služby zbraní neschopen“, byl 17. dubna 1915 okresním doplňkovým velitelstvím v Písku odveden. Narukoval na italskou frontu a zde byl 1. listopadu povýšen na podporučíka. O třináct dnů později byl v boji u S. Martina na Doberu (Marcoliny) zajat. Po pobytu v několika zajateckých táborech se přihlásil do československého zahraničního vojska a v únoru 1918 odešel s pracovními prapory na italskou frontu. Po složení zkoušky štábního důstojníka byl 30. září 1918 povýšen do hodnosti poručíka a stal se velitelem 6. roty II. praporu 32. čs. střeleckého pluku. Po boji u Doss´Alto byl jmenován velitelem úderné roty a 30. listopadu povýšen do hodnosti kapitána.
Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl 28. února 1919 jmenován velitelem 32. střeleckého pluku v Rožnavě. Dne 1. března byl kapitán Pešek převelen na ministerstvo národní obrany jako referent 24. oddělení pro zásobování armády na Slovensku. Již 1. května byl však povýšen na majora a ustanoven zástupcem přednosty správního odboru ministerstva obrany.
Do svazku československé armády jako důstojník z povolání v hodnosti majora byl přijat dne 24. prosince 1919. Ovládal tehdy kromě češtiny tři jazyky: němčinu, francouzštinu a italštinu. Přednostou správního odboru ministerstva obrany byl jmenován 1. října 1920 a krátce poté byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva. Téměř současně byl povýšen do hodnosti podplukovníka a o rok později do hodnosti plukovníka. 28. června 1923 byl dekretem prezidenta republiky jmenován do hodnosti generála intendantstva V. hodnostní třídy.
Důvody rychlého karierního postupu Josefa Peška shrnul asi nejlépe jeho kolega, generál Otakar Husák; charakterizoval Peška takto: „Důstojník pevného charakteru, kterému s důvěrou možno svěřit provedení nejdelikátnějších a nejdůležitějších věcí“. Spokojeni dle všeho byli i dva ministři národní obrany. Ministr František Udržal si na svém podřízeném zejména cenil toho, že je „velmi pilný, starostlivý a iniciativní pracovník, který vede správní odbor ministerstva národní obrany s výborným úspěchem“. Stejně tak i ministr Machník si chválil šéfa správního odboru: „Má obsáhlé vědomosti v oboru hospodářsko-správním i finančním, kterých dovede jako přednosta správního odboru MNO dobře uplatniti“.
Generál Josef Pešek byl od července 1936 na zdravotní dovolené a k 1. lednu 1937 byl přeložen do výslužby jako „vojenské služby neschopen“. To mu však nebránilo, aby se za nacistické okupace nezapojil do odboje. Spolupracoval s Vladimírem Krajinou a v letech 1944-45 vedl odbojovou skupinu vyšších štábních důstojníků. V době květnové revoluce a pak až do 3. června 1945 konal činnou službu u III. odboru ministerstva obrany, nicméně pro svůj vysoký věk a zdravotní stav nebyl již reaktivován.
Josef Pešek se v červnu června 1947 podruhé oženil. Na farním úřadu Československé církve husitské v Milavčích pojal za choť Hermínu Holou.
Problematice armády se pak věnoval i nadále v branné komisi národně-sociální strany, jejíž činnost pochopitelně neunikla pozornosti vojenského obranného zpravodajství, tehdy již pracující pro nastupující bolševickou moc. Po únorovém puči 1948 byl vystaven několika provokacím, ale ani jeho opatrnost nezabránila zatčení, k němuž došlo 19. dubna 1949.
Generál Josef Pešek byl rozsudkem státního soudu z 5. srpna 1949 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1950 odsouzen pro vyzvědačství k trestu odnětí svobody na 12 let, k peněžitému trestu 50 tisíc Kčs, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. Výnosem z 5. ledna 1951 byl vzhledem k odsouzení degradován na vojína.
Krátce po vynesení rozsudků byl Josef Pešek převezen z plzeňských Borů do Leopoldova. Zde se stal vítaným terčem sadistických dozorců, po jejichž mučení na následky vyčerpání 16. května 1953 zemřel. Na ten den vzpomínal později jeden z Peškových spoluvězňů, Josef Brodský: „To ráno zemřel na lůžku jeden z nás. Lékaři smekli vězeňské čepice a nahlas dýchal jenom sedlák, který vedle mne umíral již druhý den. Okolo čtvrté odpoledne byl i s ním konec. Plakal jsem celý večer, protože jsem věděl, že i mne vynesou brzy takhle v prostěradle…“
Zvláštní senát Městského soudu v Praze zrušil 10. června 1970 rozsudek Nejvyššího soudu a Josefa Peška zprostil původní obžaloby.
Generál Pešek bydlel před druhou světovou válkou v dejvické vile Na Kvintusce 8, pochován je v Bubenči v prvním (urnovém) oddělení západní části hřbitova.
Zdroj: David Klíma, chudenice.eu
