„S kapelou Maniac hrajeme veselejší rock, na který jsme přešli z tvrdší hudby. Změkčili jsme, protože jsme to tak cítili. Hrajeme autorské písničky, já hlavně texty, a každoročně jezdíme po hudebních festivalech. Tak jsme se rozhodli uspořádat vlastní festival,“ řekl. Vedle kapely Maniac tam zahrají i kapely AC/DC revival či Láska z Bořislavky, Parademarche z Dejvic, kde hraje Jiřího otec, Štěpán Soukup nebo kapela Sendwitch.
„V rámci prvního ročníku vystoupí hlavně dobré lokální kapely. Festival bude od 14 do 22 hodin. Odpoledne bude program pro děti, večer to bude tvrdší muzika,“ řekl Bareš. V Horoměřicích se mu žije dobře, ale až poslední dobou začal být více v kontaktu s lidmi z obce a participovat na lokálních akcích, například dětských dnech. Je rád, že byl otevřen horoměřický zámeček, kde je prostor pro nejrůznější program. „V září budu moderovat sousedský festival,“ prozradil například. Věří, že v Horoměřicích vzniká občanská společnost. „Snažím se tomu napomáhat,“ dodal.
Pomoc nejen hudbou
Hudbou se snaží i pomáhat. Na jaře kapela Maniac absolvovala akustické turné, přičemž dobrovolné vstupné šlo na psí útulek v Praze-Libni. Aktivní je i jinak – v den úmrtí disidenta a prvního porevolučního prezidenta Václava Havla kupříkladu pořádá pochod Srdce na Hrad. K tomu všemu zvládá i civilní zaměstnání – pracuje v holešovické firmě na výrobu 3D tiskárně. A aby toho nebylo málo, před pár měsíci začal pomáhat uprchlíkům, které strastiplná cesta dovedla do přeplněných řeckých táborů.
„Mám kamarádku z Brna, která už přes dva roky do těchto zařízení jezdí. Začala tam svážet věci z Brna a já se rozhodl aktivitu rozšířit i na Prahu. Pomáháme táboru, kde jsou lidé ze severní Sýrie. Jezdil jsem s naší kapelní dodávkou, nyní nás je už asi pět set a pronajímáme si kamión, já jezdím po celých Čechách, kamarádi řídí pomoc v Praze, kamarádka v Brně. Od kamarádů máme skladové prostory, vedeme transparentní účet. Někteří lidé přispějí oblečením a hračkami, jiní finančně,“ přiblížil.
V Řecku je plno dětských uprchlíků
„Byl jsem připraven na nadávky, mile mě překvapilo, že lidé většinově reagují dobře. Nadávky jsou hlavně na sociálních sítích, v reálném životě je tolik nepotkávám. Od nás lidé za minulého režimu také utíkali pryč a dostalo se jim pomoci ze Západu, nyní jsme Západ i my a pomoc vracíme,“ řekl. Setkal se ale i s výsměchem od kamarádů z dětství. Nerozumí tomu. Rozhořčilo ho nedávné prohlášení ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD), že Česká republika nepřijme syrské děti, které jsou v řeckých táborech.
Hamáček dokonce řekl, že tam malé děti nejsou. „Klidně mu pošlu fotky, jsou to čtyřleté, pětileté nebo šestileté děti, které trpí. Hamáček to říká kvůli hlasům, je to ostuda a populismus, který považuji za největší současný problém v demokratických zemích. Zodpovědný politik by naopak řekl, že čtyřiceti dětem samozřejmě pomůžeme a není to pro nás problém,“ uvedl. „Jestli někdo říká, že v Řecku nenajde čtyřicet sirotků nebo že jsou bezpečnostním rizikem, tak tím dává najevo, že bezpečnostní riziko jsme my, když k tomu mlčíme,“ dodal. S tím, že samozřejmě respektuje českou azylovou legislativu, nehodlá se ale smířit s elementární nesolidaritou.
Možnost dělat to, co baví
„Byl bych rád, kdyby nikdo nikoho neanektoval a nebyli žádní uprchlíci. Ale bohužel není v mé moci změnit to. Doufám tedy, že aspoň pomůžeme lidem dožít doby, než se budou moci vrátit zpátky domů. A taky nějak tak cítím, že smysl mého života není ve shromažďování bohatství nebo v co největší slávě. Vidím jej v pomoci ostatním. Nejvíc mě těší, když se lidé v mém okolí smějí a jsou šťastní. Práce i kapela jsou mi k tomu dobrým prostředkem. Považuji se za jednoho ze šťastných lidí, kteří mají možnost dělat to, co je baví,“ uzavřel.
