V rámci vernisáže, konané v pondělí 9. září, promluvila kunsthistorička a estetička Věra Beranová, která mimo jiné uvedla, že zatímco některé výstavy člověka pohladí, autorka chce burcovat a nic nepřikrášlovat. Výstava je složena mimo jiné z nejrůznějších fotografií, které Libuše Staňková umělecky dotvořila a dala jim silné sdělení.
Působivá je kupříkladu série „Kde domov můj…“, kde je lidské utrpení zobrazeno jakoby ve stylu Slovanské epopeje, přičemž na dalších foto-obrázcích jsou znázorněni lidé z půdy, kteří jsou na nucené cestě – ať již jsou to Češi v roce 1938, Židé v roce 1941 nebo Němci v roce 1946. Na přebalu CD jsou ve stejné sérii zobrazeni současní uprchlíci.
Kluci a holky z vaší školky…
Neméně silná je série „Kluci a holky z vaší školky“, kde jsou nejprve znázorněni, jak jim jako malým ukazují zbraně, které si „osahávají“, poté, jak se zbraněmi jako dospělí válčí, a následně, jak místo nich zůstaly jen kříže… Děti mají čepičky různé – růžové, modré i duhové. Ve stejných barvách jsou i kříže. Válka si nevybírá! Nechybí ani mrazivý obraz s názvem Hirošima.
V rámci vernisáže zazpíval několik písní Daniel Glas s dcerou autorky Martinou Landergott. Přečteny byly ukázky z knihy „Miluj bližního svého“, kterou napsal Erich Maria Remarque. Děj zavádí do prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy, a ukazuje, o jak nadčasové čtení se jedná.
Jak uvedla kunsthistorička Věra Beranová, výstava není „na první dobrou“, návštěvníky nutí nejen prohlížet si, ale také u toho myslet. Na panelech si lze přečíst i mnoho přehledných informací o současném zbrojení, válkách, zajímavou součástí je pexeso, které se skládá taktéž z utrpení lidí v různém období i různých zemích. Autorka měří jedním metrem. Je proti válce, ať je vedena kýmkoli a proti komukoli.
