Clara Nonnerová byla dcerou pekaře Adama Wernera a matky Rosiny, po jejíž smrti zdědila dům č. 48 zvaný Paříž a prosperující živnost. Před svou smrtí v roce 1902 odkázala městu Františkovy Lázně na sociální a humanitární účely částku, která by v dnešní kupní hodnotě činila asi dva miliony korun. Pomník coby poděkování byl slavnostně odhalen v roce 1905.
Dům neteři, peníze městu
Na pomníku je cedulka s nápisem: „Cláře Nonnerové s vděčností město Františkovy Lázně.“ Lidé kolem něj procházejí, někteří se zastaví a přemítají o příběhu Clary, málokdo z lázeňských hostů o něm ale něco podrobnějšího ví. Zevrubnější informace přináší text autora Jaromíra Boháče, který byl v únoru 2009 publikován ve Františkolázeňských listech.
„Clara se provdala za Josefa Nonnera z domu zvaného U Modré hvězdy. Manželství ale zůstalo bezdětné, a když Clara Nonner 17. května v roce 1902 zemřela, odkázala v závěti městu, resp. lázeňskému fondu značnou částku peněz s určením pro sociální a humanitární účely. Dům ovšem nedala městu, ale své neteři Emmě Oldenburg, provdané za nadporučíka Czermaka,“ uvádí.
S vděčností lázeňské město
„Když starosta Gustav Wiedermann informoval radu, že město získává dědictvím nejmenovanou, leč významnou sumu, bylo vzápětí rozhodnuto postavit dárkyni pomník. V lednu 1904 byl požádán chebský sochař Karl Wilfert junior o zhotovení mramorového reliéfu za 600 korun a z nedalekého, čtyři kilometry vzdáleného Leithentalu byl přivezen osmitunový kamenný blok. V červnu roku 1905 pak byl pomník s portrétem a bronzovou deskou s nápisem: „S vděčností lázeňské město Františkovy Lázně 1905″ odhalen,“ píše též mimo jiné.
„Město pak peníze vložilo do nadace, ze které byl, ve smyslu závěti velkorysé dárkyně, hrazen chod azylového domu pro chudé Annaheim, který město v roce 1906 postavilo,“ uvádí Boháč.
