Psi z města
Všeho všudy rozlišujeme dva druhy psů. Jedni žijí na vesnici, tam si toho moc neužijou. Tam se pes obvykle přiváže k boudě nebo má svou ohrádku, v lepším případě může pobíhat po zahradě jako hlídač. Žádné velké rozmazlování se obvykle nekoná. Často se razí heslo „pes patří do boudy“. Na jednu stranu je pro psa skvělé být venku, na druhou stranu se jim pak často majitelé mají tendence moc nevěnovat.
Druhý druh psů žije ve městě. Ať velcí nebo malí, jsou odkázáni většinou na byt svého majitele. Velké druhy psů chovají v malém bytě i lidé, kteří si pořádně nepromysleli, že takový pes bude potřebovat spoustu pohybu. Jsou majitelé do zvířat zapálení, kteří chodí se psy aspoň do parků, v lepším případě na psí hřiště. Věnují se svým mazlíčkům natolik, aby se nemuseli „nudit“ doma. Většinou ale stejně ten pes doma musí celý den čekat, než se páníček vrátí z práce a podobně.
Aspoň si ulevit, když je to vedro
Zatímco na vesnici psovi musí postačit třeba taková hadice ze studny (a je mu pak fajn – aspoň trochu), anebo výprava k nejbližšímu rybníku (kde nejsou davy lidí), pes žíjící třeba v paneláku nemá, kde by se vykoupal. Samozřejmě je možné takového psa dát do sprchového koutu nebo do vany. To si ale zvíře moc neužije a moc se nevykoupe. Tak přichází na řadu nápad „vykoupeme se všichni“. Myšleno jak zvíře, tak páníčci.
Patří pes na koupaliště pro lidi?
Pak nastává trochu problém. Na některá koupaliště se zvířaty takoví lidé jít nemohou. Na rozdíl od rodičů s dětmi, kteří mohou všude. Jsou ale koupaliště, kde pouští všechny. Zkrátka rodinky s dětmi, jakožto i páníčky se psy. No a to je často ten, pro mnohé nepřekonatelný, problém. Jedněm vadí to, že psi mohou znečistit vodu, druhým zase to, že musí neustále mít oči na stopkách kvůli svým malým dětem.
Pes a dítě. Snesou se, nebo ne?
U dítěte člověk nikdy neví, co může udělat nebo co ho může napadnout. Takové malé dítě, když vidí psa, patrně si ho bude chtít pohladit, nebojí se. V jiném případě může mít nápad ho tahat za ocas. Dělat cokoliv, co se tomu psovi líbit nebude. Pak jsou děti, které napadne se na psa při plavání pověsit, což se tomuto psovi také líbit nemusí. Nehledě na to, že nejsou mezi námi psi jen „vychovaní“. Jsou i takoví psi, o které jejich majitel zas tak moc nedbá a dovolí jim vše. I takový pes se pak může třeba lehce ohnat a kousnout. V tom lepším případě.
Vždy je to hodně individuální, rodič už ale většinou automaticky dává na své dítě větší pozor, když je v jeho okolí nějaký velký pes, nebo je jich dokonce víc. Pořád musí hlídat, co dítě dělá, což samozřejmě musí i tak. Když je v okolí ale velký pes, tak je na místě hlídat dvojnásobně. A možná i tady je problém – spousta rodičů si chce u vody tak trochu odpočinout a ne se strachovat o to, jestli ten který pes pohybující se v okolí dítěte je, nebo není vychovaný. Člověk skutečně nikdy neví a už bylo plno případů, kdy pes dítě pokousal. I ten, který to nikdy dřív neudělal a za kterého by se jeho majitel zaručil.
Pejskaři to tak ale obvykle nevnímají. Zvíře berou jako součást rodiny a na koupaliště, kam s ním jít mohou, tak jdou. Zda je vzít nebo nevzít na vodítko, do jaké míry brát ohledy na koupající se děti? To jsou už otázky, které musí každý majitel psa zvážit sám.
Jaký názor na koupání psů na veřejných koupalištích máte vy? Máte nějaké negativní zkušenosti, nebo to bylo bez problémů? A co na to říkáte jakožto „pejskař“?
