Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence, stejně známý je i Brouk Pytlík. Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučností a mravním ponaučením.
Ondřej od dětství sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil.
Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler (1891, Morkovice – Slížany – 1961 Korouhev – Polička).
Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně.
Na přání rodiny začal Ondřej Sekora studovat práva a dva roky se studiem neúspěšně zápasil.
Přitom už kreslil a přispíval svými kresbičkami do Lidových novin.
Po několika příspěvcích rozpoznal tehdejší šéfredaktor Lidových novin Arnošt Heinrich (1880 v Praze – 1933 v Brně) novinářský talent a přijal Ondřeje Sekoru jako sportovního referenta, kreslíře a karikaturistu, soudničkáře a fejetonistu.
Heinrich jej dokonce dvakrát vyslal jako zpravodaje do Paříže (1923 a 1928). Smlouva ovšem byla tvrdá: Měsíčně kromě denních zpráv 3 osmistránkové sportovní cykly, 12 kreslených vtipů, 2 kreslené cykly pro Dětský koutek, 1 obrázkový seriál pro nedělní přílohu. Sekora pilně a výtečně referoval, stýkal se s českou uměleckou v Paříži usazenou komunitou a zdolával jazykovou bariéru.
Do Brna přivedl jako novinku ragby, které ho okouzlilo v Paříži. V roce 1926 přeložil do češtiny ragbyová pravidla a stal se trenérem prvních mužstev, Moravské Slávie v Pisárkách a AFK Žižka Brno, které pod jeho vedením v roce 1926 sehrály v Československu vůbec první ragbyové utkání.
Vytvořil českou ragbyovou terminologii, do roku 1944 byl také aktivním rozhodčím, řídil například první zápas RC Sparta Praha a RC Slavia Praha.
Založil a redigoval časopis Sport, ve kterém na pokračování vycházela pravidla ragby.
První knižní seriálovou postavou z roku 1926 byl pes Voříšek, ke kterému texty napsal Edvard Valenta (1901 v Prostějově – 1978 v Praze). Dalšími postavami byl lovec a cestovatel Animuk, sportovci Hej a Rup, dobrý voják Vendelín či přitroublé kuře Napipi.
V lednu 1933 se pak na stránkách Lidových novin narodil Ferda Mravenec jako postava kresleného seriálu, v roce 1935 k němu přibyl Brouk Pytlík.
V roce 1928 se redakce Lidovek přestěhovala do Prahy. Sekora, do té doby vynikající autodidakt, cítil povinnost vzdělání si doplnit. Navštěvoval jako hospitant všeobecnou školu pro kreslení a malbu Arnošta Hofbauera (1869 v Praze – 1944 v Praze) na VŠUP v Praze.
Ve 30. letech bydlel v Bubenči v Korunovační ulici č. 18.
Rok 1941 přinesl osudový zvrat, dne 30. března dostává Ondřej Sekora výpověď z Lidových novin. Jeho manželka Ludmila rozená Roubíčková byla židovského původu. Sekoru vyškrtli i z Národního svazu novinářů.
Uchýlil se k tvorbě pastelů a olejů. Jako manžel neárijky byl v letech 1944-45 internován v pracovních táborech Kleinstein (dnes Polsko) a Osterode v Německu. I tam kreslil a psal, se spoluvězněm Oldřichem Novým (1899 v Praze – 1983 tamtéž) hrál maňáskové divadlo. Rodina se ovšem octla bez prostředků. Nad vodou ji držel Sekorův „dvorní“ nakladatel Josef Hokr (1898 v Komušíně u Horažďovic – 1969 v Sušici). Ten vyplácel Sekorovým zálohy na nejistá budoucí vydání dosud vyšlých knížek.
Po válce nastoupil Ondřej Sekora jako redaktor do deníku Práce, současně připravoval časopis Dikobraz – prvních 15 čísel působil jako šéfredaktor. V roce 1949 spoluzaložil Státní nakladatelství dětské knihy (dnes Albatros), kde vedl knižnici pro předškolní věk.
Stál u prvních pokusů televizního vysílání pro děti, neoficiálně opět hrál maňáskové divadlo, po celé republice pořádal besedy s dětmi. V práci neznal neděle ani dovolenou.
O dva roky později opustil nakladatelství a nastupuje tzv. svobodné povolání, které ovšem představuje ještě větší pracovní vypětí. Sekora kreslil pro Hosta do domu, Lidové noviny, dětské časopisy Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, připravoval další vydání svých knížek, psal nové, ilustroval pro jiné autory.
V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech vstoupil do KSČ, svým způsobem se aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu a ve straně zůstal do konce života. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost.
Zemřel v Praze 4. července 1967 a je pohřben na hřbitově na Malvazinkách.
Syn Ondřej (1931 – 2004) dosáhl popularizace otcova díla formou filmu, který byl natočen v Německu.
Zdroje: Wikipedie; Brno.cz
