Na Vltavu v létě jezdí snad úplně každej a my s kámošem Tomášem jsme nebyli výjimka. Vyrazili jsme klasicky na prodlouženej víkend z Vyšáku. Žádný velký plánování – prostě půjčit plastovou kanoi, hodit do barelu stan a spacák, koupit pár plechovek piva a na pár dní vypadnout ze stereotypu v práci a vyčistit si hlavu.
První den to byla totální pohoda, pálilo slunko, řeka tekla a všude znělo to nekonečný vodácký „Ahooooj“. Všechno se ale změnilo na jezu v Rožmberku, kde byl u šlajsny šílenej nával a z břehu na to koukaly desítky lidí s pivem v ruce a čekaly, kdo se vykoupe.
Přímo před náma stála ve frontě červená kanoe se dvěma holkama. Už podle toho, jak držely pádla, bylo jasný, že na vodě sedí poprvé v životě. Když vjely do propusti, ta vepředu zpanikařila, přestala pádlovat a ta vzadu to vzala moc k boku. Proud je okamžitě opřel o dřevo, loď se postavila na bok a během jedné vteřiny bylo hotovo. Barely, žabky, houbička i pádla plavaly po celé řece a holky skončily pod vodou.
My jsme to sjeli hned za nima, takže jsme automaticky začali chytat, co kolem plavalo. Já jsem skočil do vody pro jejich pádlo, co mířilo do větví, chytil jejich poloutopenou loď a dotáhl ji ke břehu.
Jedna z těch holek – jmenovala se Lucka – stála po pás ve vodě, tričko i šortky durch mokrý, řasenku rozmazanou a vlasy přilepený na čele. Čekal jsem, že začne hysterčit nebo brečet, ale ona se na mě podívala a začala se strašně smát na celé kolo. Řekla mi, že to byl její první sjezd v životě a hned předvedla takovou výstavní šipku před plným břehem.
V kempu kousek pod jezem jsme jim pomohli postavit stan, pověsili promáčený věci na větve a koupili jim u stánku klobásu a pivo na spravení nálady. Sedli jsme si k dřevěnýmu stolu a strašně dobře se kecalo. Byla úplně normální, bezprostřední, na nic si nehrála a dělala si ze svýho vodáckýho umění srandu. Během hodiny jsme zjistili, že bydlíme v Praze jen dvě stanice metrem od sebe, máme rádi stejný kapely a do kanclu chodíme se stejnou nechutí.
Zbytek Vltavy už jsme sjeli jako jedna parta. Večer v kempu jsme seděli u ohně, Tomáš vytáhl kytaru, dopíjelo se teplý pivo a kecali jsme skoro do čtyř do rána. Vůbec se mi nechtělo spát, byla to přesně ta letní pohoda, kdy člověk neřeší čas ani starosti.
Když jsme v neděli odpoledne vraceli lodě na louce v Boršově, bylo mi jasný, že to nechci nechat jen tak vyšumět. Vyměnili jsme si čísla a hned v úterý jsme šli v Praze na normální kafe a večeři.
Dneska jsme spolu už přes dva roky, máme společnej byt a na Vltavu jezdíme každé léto. Akorát už nesedí v jiné lodi – jezdí se mnou na háčku a před každým jezem mi pro jistotu třikrát zopakuje, ať dávám pořádnej pozor.
Martin Z.
Jedná se o soutěžní příspěvek čtenáře ze seriálu Letní lásky a jiné letní příběhy z Našeho Regionu. Pošlete nám i Váš příběh a odměníme i Vás v podobě předplatného časopisu Mladý Svět. Soutěžní příspěvky k zveřejnění posílejte na email [email protected].
