Hlavní město společně s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vydává novou publikaci Ďáblický hřbitov. Místo paměti druhého a třetího odboje, která poprvé přehledně předkládá dějiny druhého největšího pražského hřbitova, který je zároveň nejvýznamnějším pohřebištěm obětí nacistické okupace a komunistické diktatury u nás. Kniha zpřesňuje dosavadní poznatky zejména o pohřbívání politických vězňů komunistického režimu nebo o tzv. dětském hřbitově.
Autorem knihy je historik Michal Louč. Na jejím vypracování se shodli radní pražští radní už v loňském roce a na uskutečnění projektu se město dohodlo s ÚSTR.
„Teď společně se Správou pražských hřbitovů vypíšeme architektonicko-uměleckou soutěž o návrh k úpravě Čestného pohřebiště. Realizací vítězného návrhu splatíme dluh, který místu i lidem zde pohřbeným dlužíme,“ uvedla pražská radní Milena Johnová.
„Publikace vychází při příležitosti šedesátého výročí konce pohřbívání do společných hrobů na Ďáblickém hřbitově. Mou snahou bylo zaplnit i některé bílá místa v našich znalostech tohoto tématu. Kniha například obsahuje zpřesněný seznam zde pochovaných vězňů, včetně vězňů politických. Některé z nich představí krátké medailonky. Pozornost jsem věnoval i pietní úpravě celého pohřebiště z devadesátých let a jejímu srovnání se soudobým stavem historického poznání,“ přiblížil obsah studie historik Michal Louč.
Ďáblický hřbitov byl vystavěn v letech 1912 – 1914 v kubistickém slohu. Za druhé světové války na něm byly tajně pohřbívány ostatky obětí a odpůrců nacismu, včetně řady příslušníků paradesantních výsadků. Mezi ostatky osob, k nimž se nikdo nehlásil, i ostatky z patologických ústavů, sebevrahů nebo dětí zemřelých při porodech. Po skončení války byla do společných hrobů ukládána těla německých vojáků, kolaborantů a dalších osob německé národnosti. Mimo jiné se jednalo o zrádce a konfidenta gestapa Karla Čurdu nebo protektorátního ministra Emanuela Moravce, který byl záhy po své sebevraždě krátce zakopán na zahradě někdejšího Arcibiskupského gymnázia v Bubenči (dnes sídlo NBÚ).
Po roce 1948 bylo do šachet ďáblického hřbitova tajně pohřbeno množství odpůrců a obětí komunistického režimu. Kniha uvádí seznam 250 osob pochovaných do společných hrobů – zejména retribučních, kriminálních, politických vězňů a dále dětí. Prameny dokládají 108 politických vězňů a vězeňkyň, nejčastěji popravených v první polovině 50. let nebo zemřelých v pankrácké věznici. Mezi nimi lze najít faráře Josefa Toufara (jehož ostatky byly v červenci 2015 převezeny zpět do Číhoště a slavnostně uloženy do hrobu) nebo matku bratří Mašínů Zdenu Mašínovou, jejíž ostatky se ale nenašly. Na pohřebišti jsou však uloženy i ostatky kriminálních vězňů i strůjců komunistických represí. Pohřbívání do společných hrobů na hřbitově skončilo v roce 1961. Široká veřejnost se o existenci pohřebiště dozvěděla až po roce 1989.
Zdroj: MHMP
