František Doležal (*1910 v Kostelci nad Orlicí) přišel do Prahy 6 v roce 1939. Bydlel v ulici Jugoslávských partyzánů, v ateliéru na Bachmačském náměstí v domě U Huberta a nakonec žil a pracoval v podkroví v ulici Národní obrany.
V 60. letech byl předsedou pobočky Svazu čs. výtvarných umělců Prahy 6.
Z jeho podnětu a za podpory poslankyně Gertrudy Čakrtové – Sekaninové vznikla Galerie Vincence Kramáře. V prostorách bývalých obchodů v ulici Čs. armády 24 ji svépomocí vybudovali místní výtvarníci. Galerie se stala pražským kulturním centrem s mezinárodním významem mj. výstavami Picassa, Chagalla, kubismu i surrealismu. Uskutečnily se tady retrospektivní výstavy Emila Filly, Bohumila Kubišty, Františka Tichého, Karla Teigeho a dalších.
V dubnu 1969 požádal František Doležal o zrušení členství v KSČ, v následujícím roce přestal být členem SČSVU a SČUG Hollar a roku 1971 skončil předsednictví ve výstavní komisi Galerie Vincence Kramáře. Na počátku normalizace se zúžil počet Doležalových přátel – nadále se stýkal s výtvarníky Karlem Valtrem (1909 v Českých Budějovicích – 2006 v Táboře), Luďkem Tichým (1925 v Praze – 2014 tamtéž), Alenou Novotnou – Gutfreundovou (1921 v Praze – 2003 tamtéž), Vladimírem Rocmanem (1923 v Novém Městě nad Metují – 2016 tamtéž) nebo Pavlem Laškou (1907 ve Věži u Havlíčkova Brodu – 1983).
Roku 1980 odmítl přijmout čestný titul zasloužilý pracovník kultury od Ministerstva kultury. V 80. letech působil jako nezávislý odborník nákupních komisí a od roku 1981 byl opět členem Svazu českých výtvarných umělců.
František Doležal zemřel v Dejvicích 19. července 1989, pochován je na bubenečském hřbitově.
