Jak snášíte jako dobrodruh a cestovatel současná omezení? Chybí vám cestování a besedy, které jste pořádal?
Ony mi hlavně chybí peníze z těch besed. (hurónský smích) Zpočátku byl člověk smutný, že mu chybí divadlo, lidé. Ale nyní je to opravdu krize. Za celý rok, od loňského března, jsme měli těch besed jenom nějakých pět, jindy jich je tolik běžně za měsíc. Citelně je nyní tak znát hlavně nedostatek peněz.
A cestování vám nechybí?
Teď už mě to štve. Loni mi to tak nevadilo, neměli jsme totiž připravený žádný plán, měli jsme jenom chystat příští cestu. Před pár týdny jsme se ale shodli, že ji letos nezvládneme zorganizovat. Sešlo se až moc špatných okolností najednou. Jednak je to samotné omezení cestování, jednak se do toho promítla i nálada mezi sponzory.
Takže cesta plánovaná na rok 2021 ukrajinským obojživelným autem LuAzem 967, které vypadá mimochodem velmi nepohodlně, se odkládá?
Není to úplně pohodlné auto. (smích) Rozhodli jsme se, že budeme v současné situaci rádi, když zvládneme menší testovací jízdu někam blízko. Zvažujeme Polsko či Rumunsko. Na dalekou cestu teď prostě kašleme. Nevíte, jestli vám dají víza. Navíc to vypadá, že některé země podmíní jejich vydání očkováním, což by v civilizované zemi nebyl problém, ale tady to problém je. Jak říkám, do toho je opravdu velmi chmurná nálada mezi sponzory. Dlouho jsme se drželi vize, že to zkusíme, ale nemá význam tlačit na pilu. Posuneme to na příští rok.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 15/2021, který vyšel 27. května
Kateřina Staňková
