Výsledkem je návrh nového stavebního zákona, který omezuje pravomoci měst a obcí, památkářů, úřadů na ochranu přírody nebo dotčených vlastníků nemovitostí s jediným cílem, a to usnadnit povolení často špatně připravených projektů.
„Integrace památkové péče do stavebních úřadů v oblasti ochranných pásem fakticky znemožní jejich ochranu. Budeme svědky masivnějšího bourání stávající i hodnotné zástavby z důvodů prostorového zisku,“ potvrdil prezident ČNK ICOMOS profesor Václav Girsa.
„Stavební lobby si tak napsala věcný záměr zákona podle svých představ a potřeb,“ uvedl už dříve Girsa.
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová sice nemá vlastní analýzu, ale tvrdí, že vychází z aplikační praxe. Podle stavebních úřadů je realita zcela jiná. Přestože úřady ze zákona nemusí data o zdržování evidovat, ze 46 oslovených úřadů se od 27 podařilo informace získat. Za posledních pět let průtahy delší než dva roky evidovalo 13 úřadů a hlavní příčinou byly nekompletní žádosti předložené developery.
Tvorba nového stavebního zákona tak zřejmě probíhá bez jakýchkoliv podkladů a jasných dat. „Teprve na základě statistických dat a jejich rozboru by bylo možné připravit optimalizovanou legislativu. Příprava analýzy by byla finančně nepoměrně méně náročná než náklady na rekodifikaci, která nepovede ke kvalitnímu výsledku,“ uvedl mluvčí Arniky Jiří Kaňa.
„Legislativní paskvil napsaný developery skutečné příčiny zdržování neřeší. Naopak těm, kterých se negativní dopady výstavby nejvíce dotknou, bere právo účinně se bránit, a navíc ruší pravomoci odborných institucí, které chrání památky, životní prostředí i zdraví lidí. Je na čase shodit návrh Hospodářské komory ze stolu, zpracovat detailní analýzu mapující kroky povolovacího procesu, která dosud chybí, a pak teprve připravit zákon založený na digitalizaci stavebního řízení. Jedině tak dosáhneme urychlení výstavby,“ říká Václav Orcígr z Arniky.
„Nový stavební zákon, který byl připraven v souladu se schváleným věcným záměrem, není důvod stahovat. Návrh paragrafového znění není žádné dogma,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.
Ministryně Klára Dostálová se opírá pouze o žebříček Světové banky, který se týká povolení výstavby skladových hal na okraji města. Česká republika se v rychlosti stavebního řízení drží na 157. místě. Ten vychází ze zákonných lhůt nejen stavebního zákona, ale i všech souvisejících procesů a nezohledňuje přitom realitu rozhodovacího procesu, na jehož délku mohou mít fatální vliv například právě chyby developerů. Přesto zadala ministryně vypracování zákona zájmové skupině, kterou má regulovat.
„Pokud došlo k vydání územního rozhodnutí po více než 24 měsících, což se týkalo 13 oslovených úřadů, zjišťovalo se, zda byla příčina zdržení na straně žadatele. To se potvrdilo ve většině případů,“ uvádí analýza.
Například Úřad Prahy 12 odpověděl, že naprostá většina žádostí nesplňuje podmínky příslušných předpisů – chybějící dokumenty, projekty neodpovídají požadavkům vyhlášky, a řízení je proto přerušováno na jejich doplnění. Dalším důvodem je široký okruh účastníků, zdlouhavá dědická řízení nebo opakované podávání námitek podjatosti úředníků.
Nejčastěji byla označována za příčinu nekompletní žádost, v níž byla:
• chybějící dokumentace k územnímu řízení; chybějící stanoviska dotčených orgánů;
chybějící posudky a odborné studie, které jsou potřeba jako důkazy (zastavovací
studie, hluková studie, rozptylová studie, dopravní posouzení, nedoložení radonového průzkumu, požárně bezpečnostní řešení stavby),
• chybějící souhlasy vlastníků dotčených nemovitostí (4x),
• nedostatečné odůvodnění umístění stavby do území,
• nesoulad záměru s územním plánem,
• nesplnění obecně technických požadavků,
• chybějící povolení zvláštního užívání místní komunikace pro umístění inženýrské
sítě, chybějící vyjádření správců sítí k napojení, chybějící vyjádření správců dopravní
a technické infrastruktury, chybějící platné sdělení o existenci sítí od vlastníků nebo
správců technické infrastruktury, zajištění připojení objektu na centrální zásobování
teplem.
