Maruška se narodila 10. února 1854 jako nejmladší z patnácti dětí do rodiny pražského továrníka Baubina. Již od dětství projevovala herecké nadání a po studiu u slavné Otýlie Sklenářové-Malé se sama vydala na prkna, co znamenají svět. Působila v Prozatímním, poté v Národním divadle, od roku 1874 již jako manželka herce Jiřího Bittnera, s nímž tvořila nerozlučnou dvojici v soukromí i na jevišti.
Její doménou se staly tragické ženské role – shakespearovské hrdinky Julie, Ofélie, Desdemona či Markétka v Goethově Faustovi – i salonní milovnice, jako třeba nezapomenutelná Claire v tehdejším hitu, Ohnetově Majiteli hutí. Posléze se našla v rolích severského a ruského realistického dramatu. Scéně, kde se jako Ibsenova Nora loučí s dr. Rankem, ztvárněným jejím manželem, „obecenstvo naslouchalo s utajeným dechem za hrobového ticha“, jak píše Ladislav Novák ve své knize Stará garda Národního divadla. Velký úspěch slavila i při svých hostováních v zahraničí, ať už v Německu či Rusku, kde vždy hrála v místním jazyce, který dokonale zvládla včetně přízvuku.
Z miláčka publika vlastizrádkyní
Přesto v roce 1890 po neshodách s vedením Národní divadlo opustila. Důvody pro toto rozhodnutí jsou poněkud nejasné, ale zřejmě za ně mohla i Maruščina poněkud nervózní povaha. Přecitlivělá umělecká duše údajně špatně snášela, pokud nebylo vždy vyhověno jejím přáním, např. co se týkalo obsazování rolí.
Poté na určitý čas zakotvila v Rize, ale když Národní divadlo projevilo zájem získat svou hvězdu zpět, vrátila se. Zde se však stala obětí zákulisních intrik, neboť konkurence na rozdíl od obecenstva nebyla jejím návratem nadšena. Vše vygradovalo při zkoušce Kupce benátského. Maruška se nechtěla podvolit režisérovým pokynům a vyhrkla osudná slova: „Na německé scéně hrála jsem to tak – a jinak to hrát nebudu.“ Tato slova využili její odpůrci a obvinili ji z „vlastizrady“.
Mnohé noviny proti ní rozpoutaly ostrou pseudovlasteneckou kampaň a znemožnily jí další vystupování, nepomohlo ani vysvětlování jejího manžela. Maruška se však nedoprošovala a v roce 1893 se stáhla do soukromí.
Touha po dítěti se jí stala osudnou
Maruška po ukončení umělecké kariéry zatoužila po rodině, a ve 42 letech porodila první dítě, bohužel mrtvé. Poté se naposledy pohostinsky vrátila na jeviště Národního divadla, kde zcela oslnila jako Marie Stuartovna. Byla to však již labutí píseň umělkyně, která v roce 1897 podruhé otěhotněla. Následkem předčasného porodu, který nepřežilo ani dítě, 2. ledna 1898 zemřela. Nešťastný vdovec Jiří Bittner svou ženu následoval o pouhých pět let později.
Zdroj: Ladislav Novák, Stará garda Národního divadla
