S válečnictvím je spojeno i jméno předposledního mužského potomka rodu, hraběte Eduarda Clam-Gallase (14. 3. 1805 – 17. 3. 1891). Ten roku 1823 vstoupil do armády, nejdříve byl rytmistrem (kapitánem) prvního jezdeckého pluku v Praze v roce 1831, poté komandérem (1835), plukovníkem (1839) a nakonec generálmajorem (1846). V roce 1848 byl odvelen do Itálie a pod velením generála Josefa Radeckého velel brigádě, která se vyznamenala u Santa Lucie poblíž Vicenzy a v bitvě u Custozy. Byl vyznamenán vojenským řádem Marie Terezie a povýšen na polního podmaršálka, tedy hodnosti ekvivalentní dnes dvojhvězdičkovému generálovi či velitele divize.
V dubnu 1849 se hrabě Eduard Clam-Gallas stal velitelem sedmihradského armádního sboru čítajícího 7 000 pěšáků, 1 600 koní a 36 děl. Během letního sedmihradského tažení byl poražen Józefem Bemem, ale po této porážce byl i tak schopen zvítězit nad Sándorem Gálem a jeho Sikulskou (Székelskou) armádou. Po okupaci Sikulska, historického kraje uprostřed Rumunska v Sedmihradsku se Clam-Gallas spojil s Lüdersem a společně porazili Bema u Segesváru.
Od roku 1850 hrabě velel I. armádnímu sboru ve Vídni a potom v Čechách. Během druhé italské války za nezávislost se zúčastnil bitvy u Magenty (1859) a u Solferina (1859), kde ho již válečné štěstí opustilo, i když částečně kvůli chybám, kterých se dopustil. Na jeho kariérní postup to vliv nemělo a roku 1861 byl povýšen na generála jezdectva. Téhož roku byl rovněž přijat do Říšské dvorské rady a roku 1865 byl pověřen prestižní funkcí císařského hofmistra.
V průběhu prusko-rakouské války měl hrabě Clam-Gallas se svým jezdectvem zadržet postup pruské labské armády, avšak následkem taktických chyb utrpěl ponižující porážku v bitvě u Jičína roku 1866. Byl zbaven velení a postaven před válečný soud, ale díky svému vysokému společenskému postavení byl obvinění zproštěn. Údajně pak ale musel na významné akce nosit na ruce červenou stuhu, zřejmě na znamení krvavé porážky, kterou utrpěl. Toto ponížení bylo pro hraběte pochopitelně nepřijatelné a raději se stáhl do ústraní. Odešel z armády a žil na svých statcích v Čechách. Zemřel 17. března 1891 ve Vídni.
Roku 1850 se hrabě oženil s Klotildou z Dietrichsteinu (1828 – 1899), dědičkou knížete Josefa Františka z Dietrichsteinu (1798 – 1858), s níž měl dvě dcery, Eduardinu a Klotildu a jediného syna Františka (1854 – 1930). Tomu se narodilo celkem sedm dcer, ale žádný syn, a tak v jeho osobě tento rod vymřel po meči. Jedna z jeho dcer, Eleonora Clam-Gallasová (1887 – 1967), se přivdala do šlechtického rodu Schwarzenbergů a je babičkou českého politika, ministr zahraničí (2007 – 2009 a 2010 – 2013) a kancléře bývalého prezidenta Václava Havla, Karla Schwarzenberga.
Známý pražský Clam-Gallasovský palác tvořící nároží Mariánského nám. a Husovy ulice se do vlastnictví tohoto rodu dostal jako pobělohorský konfiskát a Clam-Gallasové ho používali především pro reprezentační účely, k pořádání plesů a divadelních představení. Hrabě Eduard Clam-Gallas jej pronajímal, protože v Praze příliš času netrávil. V roce 1945 byl palác znárodněn a dnes je majetkem hl. m. Prahy. Pořádají se v něm různé akce a lze si jej pronajmout i pro soukromé účely.
